Ale to se už považuje za formalitu, žádná pošetilost se neočekává. Je škoda, že v Aténách při podpisu Česka nemůže být důchodce Miloš Zeman. Prezident Václav Klaus v krátkém projevu se poprávu pochlubil, že to byl on, kdo za Českou republiku přihlášku do Unie podal. Avšak teprve Zemanova sociálnědemokratická vláda naplnila tuto formalitu nezbytným "masem" zákonů, kterými Česko srovnalo v legislativě krok s Unií. Zemanova vláda učinila drtivou většinu nutných úkonů, bez nichž bychom včera v Aténách chyběli.

Bez ohledu na všechny dřívější i pozdější úlety a trapnosti bývalého premiéra mu zásluhu o vstup Česka do EU nemůže nikdo upřít. Patří už ke koloritu českého politického života, že ani tato událost se neobešla bez trapnosti. Gremium ODS totiž k oné slavnostní události vydalo pohlášení. Podporuje v něm vstup ČR do Unie, soudí však, že "bylo v silách české politické reprezentace vyjednat výhodnější podmínky". Dalo by se říci, že je to nestydatost.

Pět let po podání přihlášky byli u vládního kormidla, a co udělali kromě toho, že vydávali protievropské zvuky? Zejména Václav Klaus protievropsky troubil jako slon samotář, až si v zahraničí vysloužil jízlivý dotaz, zda Česko vstupuje do Unie, či Unie do Česka. A pak, EU je příležitost a jistota, nikoliv dojná kráva, kterou lze více či méně podojit. Vhodnější by byl spíše sebezpytný pohled. Jak se dívá unijní patnáctka na deset nových zemí? Žebrácký spolek v nich snad přímo nevidí, ale velmi, velmi chudé příbuzenstvo zcela jistě.

Nejlepší státy z nové desítky jsou Česko a Slovinsko. Česko dosahuje něco přes padesát procent průměrné výkonnosti zemí EU, Slovinsko asi sedmdesát. Ještě hůře na tom bylo při vstupu Irsko. Dnes má ovšem index 120 procent. Nepromarnilo příležitost. Jak že se unijní patnáctka dívá na deset nováčků? Tak, jak se budeme dívat my za několik let, až do Unie půjdou Rumunsko, Bulharsko a Albánie.

Nepromarníme-li příležitost v žabomyších vnitropolitických šarvátkách, budeme se moci na ty, kdo vstoupí po nás, dívat jako patnáctka na nás dnes. Jako na chudé, možná i obtížné příbuzné, které však v zájmu Evopy není možné nechat ve srabu.