se ke zkušenostem z první války proti Iráku, ve které šlo především o uchování zaměstnanosti v USA. Panovaly totiž obavy, že kdyby irácký diktátor býval ovládl ropné zdroje větší části Perského zálivu, mohl by ve větším rozsahu ovlivňovat ceny ropy na světových trzích. Každé zvýšení ceny barelu ropy by omezilo hospodářskou aktivitu a ze všeho nejdříve by se projevilo růstem nezaměstnanosti. James Baker to později zhodnotil slovy, že v roce 1991 šlo především o džoby, o uchování pracovních příležitostí v USA.

Dnes jde především o naftu, na níž je životně závislé veškeré hospodářství USA. Proto se vytvářejí modely růstu cen ropy na světových trzích v případě jednotlivých podob vojenského svržení bagdádského diktátora.

Podle washingtonského střediska mezinárodníh strategických studií by mohly nastat tři scénáře s různě závažnými dopady. Nejméně znepokojivý je podle nich scénář krátké války, která by trvala 3 až 6 týdnů a jejímž jediným cílem by bylo násilné odstranění Saddáma a jeho kamarily. V takovém případě by ceny ropy nijak zvlášť nestouply a hospodářský růst by se snížil jen nepříliš výrazně (o dvě procenta) a krátkodobě (na dobu tří měsíců).

Vážnější dopady by měl druhý scénář, podle kterého by válka trvala jeden až tři měsíce. Cena ropy na světových trzích by vystoupala na 40 dolarů za jeden barel a v USA by nastal útlum ekonomické aktivity. Hospodářský růst by se po dobu nejméně tří měsíců pohyboval na nule a Bushova administrativa by musela čelit sílící kritice veřejného mínění jak doma, tak zejména ve světě.

Největší obavy jsouspojeny s třetím scénářem, jímž by byla válka v trvání šesti nebo i více měsíců. Mohlo by dojít k poničení značné části ropných zdrojů a k růstu teroristických atentátů v USA a také ve všech zemích, které by se této války účastnily. Dále by došlo k vážným otřesům proamerických ropných monarchií a v jejich důsledku by si USA nedokázaly vynutit zvýšení těžby ropy.

Cena černého zlata by tak vystoupala až na 80 dolarů za barel, v USA by rychle klesla kupní síla obyvatelstva, nezaměstnanost by ze současných 6 procent mohla vzrůst až k hodnotě 10 procent . Nastala by recese nejen v USA, ale ve všech západních zemích, jejichž ekonomika silně závisí na vývoji v USA.

I ekonomické analýzy a prognózy se tedy kloní k tomu, aby zásah v Iráku byl co možná nejrychlejší a nejkratší a aby USA jeho naplnění dosáhly rychlého a málo bolestivého vítězství.

Nikde však dnes není žádná záruka, že se právě takový scénář vyjde, i kdyby si to Bushova administrativa sebevíc přála. I sebelépe připravená akce se nakonec může vymknout kontrole, může trvat podstatně déle a stát mnohem více než stanovené maximum dvou set miliard dolarů. Konečná celková cena války v Iráku by pak mohla být podstatně vyšší podle některých amerických odborníku by mohlo jít až o desetinásobek.

Tak vysokou cenu by nakonec ovšem hradily nejen USA, ale spolu s nimi i Japonsko, Rusko, Čína a především pak Evropská unie včetně kandidátů na členství v ní. Platilo by se dlouhodobě jak cestou přímých rozpočtových výdaje, tak i hospodářskou recesí, poklesem kupní síly a růstem nezaměstnanosti, která vždy více doléhá na Evropu než na USA.