Svůj podíl na tom má i skutečnost, že majitelům lázeňských domů se vyplatí brát místo nemocných, jimž pobyt hradí v souladu s přísnými předpisy zdravotní pojišťovny, bohaté klienty především z Ruska a arabských zemí. Ti lázeňské procedury berou nikoli jako prostředek k obnově zdraví po nemoci, ale jako vítané zpestření dovolených a jsou ochotni za ně platit nezanedbatelné sumy.

Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky podstoupilo v roce 2003 léčení v českých lázních 118 tisíc cizinců, což byl meziroční nárůst o osm procent. Průměrná ošetřovací doba při hrazení péče pojišťovnou je 37 dní, u samoplátců osm dní a u cizinců 26 dní.

V tvrdých konkurenčních podmínkách rozšířily lázně nabídku a vedle tradiční lázeňské léčby umožňují pobyty preventivní, antistresové, pro ženy či pro manažery. Módou jsou aktivní dovolené a sportovní pobyty. Lázně tak nejsou už jen pro nemocné, ale stávají se významnou součástí cestovního ruchu.

"Lázně však nejsou dovolená, přísnost revizních lékařů při schvalování pobytu navrženého ošetřujícím lékařem je na místě," zdůraznil v té souvislosti mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Jiří Suttner. Připomněl, že kritéria stanovuje ministerstvo zdravotnictví. "Kdo je splňuje, léčbu dostane," tvrdí Suttner.

Pojišťovny: systém je příliš velkorysý

VZP má 66 procent z celkového množství pojištěnců v ČR. Ze zhruba 100 miliard korun, vydaných na zdravotní péči, zaplatila v roce 2003 za tu lázeňskou 2,041 miliardy korun a v loňském roce 2,029 miliardy Kč. Předloni podstoupilo lázeňské léčení téměř 96 tisíc pojištěnců VZP a loni 92 tisíc, většinou s nemocemi pohybového ústrojí.

Výdaje zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven na lázeňské léčení stouply ze 719 tisíc korun v roce 1999 na 1,3 miliónu v roce 2003.

"Náklady na zdravotní péči se zvedly za stejné období z necelých 24 miliónů na 44,5 miliónu korun," informoval výkonný ředitel Svazu zdravotních pojišťoven Jaromír Gajdáček.

Podíl peněz na lázeňskou péči z celkového balíku však klesl ze tří procent na 2,85 procenta.

Pojišťovny tvrdí, že český systém je zbytečně velkorysý a pro pojištění drahý. Argumentují tím, že v jiných zemích Evropské unie zdravotní pojišťovny tolik pobytů a na tak velké množství nemocí nehradí.

"Je tam zvykem, že pacienti se podílejí na platbě daleko více a indikační seznamy jsou užší," uvedl Suttner.

Krátkozraká cesta

V současnosti hradí v ČR pojišťovny osmdesáti procentům pacientů komplexní léčbu, tedy vedle léčebných kúr i ubytování a stravu. Dvacet procent pacientů si služby mimo léčení platí. Variantou je ambulantní péče, kdy pacient na kúry dochází. Další jsou samoplátci, kteří si hradí vše. VZP svým pojištěncům platí léčení také ve slovenských lázních. České lázně ale tvrdí, že tím přicházejí o klientelu.

Podle představ pojišťoven by měla být většina lázeňských pobytů příspěvkových, kdy pojišťovny hradí péči a pacient platí ubytování a stravu. Podíl lázeňské péče na celkových výdajích za zdravotní péči by tak ještě více klesl.

"Otázkou ovšem je, zda cílem českého zdravotního systému má být redukce péče či nedostupnost lázní pro důchodce," namítají analytici. Připomínají, že seškrtat náklady na lázeňskou léčbu, drasticky ji zredukovat a předělat lázně na zařízení cestovního ruchu, by byla sice nejjednodušší, ale velmi krátkozraká cesta. Vyvolalo by to totiž růst nákladů při opakování či zhoršení léčených nemocí a při prodloužení pracovní neschopnosti.