Neozvou se právní fundamentalisté s námitkou, zda bychom neměli nejdříve zaklepat u pana Saddáma, zda to dovolí a nebude-li to považovat za újmu irácké suverenitě?

Navrhuji, abychom zaklepali u iráckých civilistů a zeptali se jich. Ve válce je to bohužel tak, že civilisté trpí nejvíce. O vojáky je vždycky postaráno. Pro civilisty je však vždycky málo lékařů, léků a málo nemocnic. Čas v této souvislosti nejsou peníze, ale životy.

Co tomu řekne Sněmovna, není ani tak důležité (na jistou dobu může vláda nemocnici vyslat z vlastního rozhodnutí), jako kdy se Sněmovna ráčí vyjádřit. Čeští politici mají totiž na pořadu důležitější věci. Kdo sleduje koho, kdo na koho co ví a od koho, zvednou-li své zadky odvolaní televizní radové nebo se budou prát. Někteří poslanci navíc mrhají svým už tak skrovným intelektem vydáváním poplašných zvuků, že někdo odposlouchává jejich mobil, ačkoli se z neumětelství odposlouchávají sami. Počká polní nemocnice, stejně jako čeká hroutící se nemocnice v Motole.

Vláda by neměla váhat. Především s onou polní nemocnicí. Už také proto, že na ni nemusí hledat peníze, náklady se uhradí z americké finanční dotace. Kletě však, nepřiznáme se tím, že jsme součástí protisaddámovské koalice? Nepřiznáme, protože nebojující součástí koalice samozřejmě už dávno jsme. Jako je jí ostatně i pacifistické Německo, které uvolnilo americkým letadlům svůj vzdušný prostor. Není to žádná hanba a pišišvoří kroucení se premiéra Špidly v této otázce je nedůstojné. Vláda by neměla brát ohledy ani na právní fundamentalisty. Vyslání nemocnice naproti trpícím a potřebným je natolik silné lidské a demokratické poselství, že se obhájí samo. Nevyslání znamená provozovat gumanizm po Dzeržinskomu: hubou!

Kustodi veřejné morálky jistě zaznamenali, že u našich chemiků v Kuvajtu slouží čtyři bývalí spolupracovníci předlistopadové vojenské kontrarozvědky. Mě zase zaujalo, jak s tím jejich kamarádi naložili. Nevyhodili je, rozhodli, ať zůstanou. Protože je to návod, jak se dívat na ty "v seznamech". Kdo nikomu nezmařil život či nepřivodil mu potíže existenční či kariérové, toho bychom neměli honit uličkou hanby. Také dobré poselství lidství a demokracie, tentokrát z horkého regionu domů.

PRÁVO, 5. dubna 2003