"V tuto chvíli se nedá určit přesný počet obětí ani to, jestli jejich skutečný počet bude vyšší nebo nižší," řekl Jakl. Údaj o 360 000 mrtvých vznikl podle něj již těsně po válce na základě tehdy známých dat, aby jím mohla československá delegace argumentovat při soudu s nacistickými zločinci v Norimberku.

"Bylo tady několik pokusů jmenný přesný seznam sestavit a již první pokusy ukázaly, že toto číslo bylo takříkajíc 'střeleno od boku' v těsně poválečném období," uvedl.

Zhruba dvě třetiny z oficiálně uváděného počtu mrtvých Čechů a Slováků zahynuly v koncentračních táborech. Třetinu tvoří padlí vojáci východní a západní fronty, partyzáni a civilisté. Stále tak není například znám ani přesný počet obětí pražského povstání. Odhaduje se, že během několika květnových dní intenzivního odporu proti Němcům zahynulo na 6000 Čechů, z toho čtvrtina v hlavním centru nepokojů v Praze.

Oběti sčítá ministerstvo obrany

Příčiny absence konkrétních údajů jsou podle historika tři. Problematické je započítávání padlých Čechoslováků z Podkarpatské Rusi, kteří tvořili část sovětské armády na východní frontě. Problémem je také způsob, jak dojít ke konkrétnímu počtu obětí slovenských.

Na počtu padlých z Čech a Moravy se pak podle Jakla podepsala ideologie předlistopadového režimu, který zvýrazňoval osvobození Rudou armádou; režim tak nijak nepřipomínal nejen oběti americké na jihozápadě Čech, ale ani ty české. "Nebylo záhodno připomínat, že také Češi přinesli nějaké oběti ke svému osvobození," řekl historik.

Ministerstvo obrany nyní podle historika pracuje na zjištění konkrétního počtu československých obětí. Jednou z věcí, která tomu má pomoci, je vznikající evidence válečných hrobů a památek na válečné operace na území České republiky. Jejich přesný počet totiž rovněž není znám a jen se odhaduje.