To asi nikoli, leč pravdou je, že mladý ministr s vytříbeným talentem pro budování svého mediálního image (a taky médii dlouho hýčkaný) právě polyká otrušík v jídle z vlastní resortní kuchyně.

Vojenská policie teď šetří, kdo že to z lůna Vojenské zpravodajské služby šíří o ministru obrany a jeho nejbližších spolupracovnících hanebné pomluvy (možnost první), nebo hanebné pomluvy plus pár choulostivých pravd (možnost druhá). Jde-li o kampaň dezinformační, pak ji autoři berou skutečně z gruntu, neboť navrch se v minulých dnech objevily spekulace, že jak po Tvrdíkovi, tak po dalším miláčkovi médií Stanislavu Grossovi jede taky civilní kontrarozvědka.

Ministr Gross to označuje za spiknutí Marťanů, ministr Tvrdík za lstivou pomstu těch, které v rámci reorganizace zpravodajské služby brzy vyhodí, premiér Špidla za proti sobě a ČSSD vedenou kampaň, kterou je znechucen. Což o to, není sám, je nás hodně, co máme právo být znechuceni. Především proto, že například rozvědka a též kontrarozvědka jsou tajnými složkami českého státu, jejichž úkolem je chránit jeho zájmy.

Zákonem je přesně stanoven způsob jejich kontroly, ale jinak je přece podmínkou jejich úspěšného působení neveřejnost, utajení aktivit. Začnou-li tyto složky křepčit po mediálním bulváru, může to vypovídat něco o zpravodajcích i jejich šéfech, ale hlavně je to pro veřejnost signál, že ty složky financované z našich daní právě nepracují dobře.

Asi není náhoda, že dezinformační rozruch vznikl kolem dvou členů vlády, kteří reorganizují jisté části svých resortů. Na vnitru u Grosse jde o elitní policejní týmy, na obraně u Tvrdíka o zpravodajskou službu. Aniž bych dovedl hodnotit kvalitu reorganizací (odchody některých policejních specialistů od choulostivých případů páchnou i nezasvěceným na dvě stě honů), tolik tuším, že oba ministři mají problém, který musí řešit.

Jenže popularita, na kterou v politice zjevně sázejí, je květinka, co nesnáší hnojivo jednoznačných činů. Jsem skutečně zvědav, jak tohle všechno půjde uhrát.

PRÁVO 4. dubna