Informoval o něm 30. 12. deník Washington Post. Prokázalo se, že v 80. letech byly z USA do Iráku s vývozní licencí amerického ministerstva obchodu exportovány desítky biologických látek včetně několika kmenů antraxu, které mu podle závěrů Pentagonu dovolily zahájit program biologických zbraní. Irák možná minulost utajuje, to však nemění nic na úterním vyjádření Mezinárodní agentury pro atomovou energii OSN, že zbrojní inspektoři, aspoň pokud jde o jaderný program, dosud v Iráku nenašli žádné důkazy o jeho obnově. Jen USA neposkytly inspektorům přesnější informace, stěžuje si mezinárodní agentura.

Zastírání či lhaní samozřejmě nemohou být důvodem k rozpoutání války. Nemůže jím být ani neplnění rezolucí OSN a její Rady bezpečnosti (RB). To by OSN už dávno vedla válku proti Izraeli, který je také neplničem rezolucí OSN. Jediná cesta, jak vojensky zasáhnout v Iráku, je upravena třinácti články kapitoly VII Charty OSN o postupu RB a členských států OSN při ohrožení či porušení míru a agresi. Na výlučné působnosti RB trvá dnes francouzský prezident Jacques Chirac. Je nepravděpodobné, že by po 27. lednu, kdy zbrojní inspektoři předloží svou zprávu, pro Irák zřejmě nikoliv nepříznivou, rozhodla RB o vojenském zásahu proti němu.

USA se však zřejmě nehodlají závazným postupem OSN řídit. Nová bezpečnostní doktrína, nazvaná Strategie národní bezpečnosti, je vyhlášením nadvlády USA nad světem. "Nejlepší obranou je útok" a "nemůžeme čekat, až nepřítel zaútočí první", píše se v ní. Doktrína popírá Chartu OSN, zavazující členské státy řešit mezinárodní spory mírovými prostřeky a vystříhat se vyhrožování silou a používání síly. "Čím větší je hrozba, tím vyšší je riziko pasivity a tím větší je i potřeba rozhodnutí o předběžné akci, i když si nejsme jisti časem a místem nepřátelského útoku," píše se ještě omluvně v doktríně. "Abychom proti nepříteli obstáli, musíme v případě nutnosti jednat jako první." A kdo bude po Miloševičovi a Husajnovi příští nepřítel?

V Iráku vládne skutečně nelidský diktátor a Češi i jiní humanističtí Evropané jsou náchylni ospravedlnit vojenský zásah porušováním lidských práv v Iráku. To ale není důvod USA, ty mluví jen o údajném ohrožení bezpečnosti USA zbraněmi hromadného ničení, které Irák má, či je chystá, nebo poslední argument se chystá je vyvíjet. Váhání české veřejnosti nad chystanou válkou proti Iráku je výraznější než třeba u Němců, kteří jsou častěji a rozhodněji proti zásahu. U nás jsme si jen málo zpracovali oprávněnost a důsledky americké války proti Jugoslávii v roce 1999.

Byl jsem tehdy sice odpůrcem bombardování, ale i já, oklamán protisrbskou propagandou, jsem tehdy vojenský zásah za určitých podmínek schvaloval. A to jsem věděl, že v britských věznicích a zadržovacích střediscích, které jsem jako expert OSN v roce 1998 navštívil, se většina uprchlíků z Albánie vydává za Kosovany, i to, že v Kosovu operuje Albánská osvobozenecká armáda (UCK). Rozsah jejích zločinů jsem ale neznal a informace o nich a o podpoře světového společenství zločincům po obsazení Kosova u nás stále nejsou rozšířeny. Snižovalo by to totiž odpovědnost viníka toho všeho Miloševiče.

Chystaný úder proti Iráku nebude válkou proti Saddáu Husajnovi, stejně jako bombardování Jugoslávie nebylo válkou proti Miloševičovi. A nebude chirurgickým, jen omezeným zásahem, který rychle způsobí pád diktátora. Bude to podobné jako s předpovědí Madeleine Albrightové, která bombardování Jugoslávie prosadila proti vůli Pentagonu, FBI a CIA, tvrdíc, že Miloševič za pár dnů padne. Byla to iluze.

Důsledky války jsou vždy hrozné. V tomto případě k nim přistupuje i riziko, že vůle vlády USA nahradí ve smyslu nové doktríny sice nedokonalý, nicméně jedině možný systém kolektivní bezpečnosti OSN. O válce a míru nebude už rozhodovat mezinárodní společenství podle předem daných pravidel, nýbrž americký prezident podle svého uvážení a podpory, kterou získá nejen u voličů demokratického státu, ale i u vojensko-průmyslového komplexu a sdělovacích prostředků.

PRÁVO9. ledna 2003