S nemocí bojuje už deset let i Veronika Borkovcová. Roztroušená skleróza (RS) přišla bez varování, nečekaně a pomalu. Nejdříve Veroniku brněly ruce a nohy, tak začala cvičit a docházela i na elektroléčbu. Příznaky pak samy odezněly. Po narození dcery ale onemocnění udeřilo naplno.

„Vše vlastně začalo už po narození syna, ale teprve po druhém porodu se nemoc začala projevovat v plné síle. Příznaky se postupně zhoršovaly, až jsem byla poslána na neurologii, kde jsem si vyslechla diagnózu,“ vypráví s tím, že nejdříve přišel šok.

Nově by tuto pro pacienty zásadní péči měly hradit pojišťovnyJana Vojáčková, ReMuS

„Pocházím z malého města a moji dva kamarádi s nemocí bojovali a sotva chodili, takže jsem samozřejmě měla strach. Postupně jsem získávala informace a objevila Rosku, organizaci, jež lidem s RS pomáhá,“ vzpomíná žena, která se nakonec stala i místopředsedkyní Unie Roska.

Lidí, kteří si vyslechnou stejnou diagnózu jako paní Veronika, v Česku přibývá, každý rok je to asi sedm set nových pacientů. V registru roztroušené sklerózy (ReMuS) je nyní registrováno okolo patnácti tisíc nemocných, jejich skutečný počet je ale odhadován až na dvacet tisíc. Nejčastěji nemoc propuká kolem třicátého roku života a častěji se vyskytuje u žen, kterých je mezi nemocnými podle nejnovějších dat více než sedmdesát procent.

Centra se tak potýkají s přetížeností, kdy přestali stačit lékaři, prostory i návazná péče.

Přísné podmínky

Alespoň částečně zlepšit situaci by podle oborníků mohla nová centra vysoce specializované péče. Aby tento status centrum získalo, musí ale nejdříve splnit řadu přísných podmínek.

Nedostatek spánku škodí víc, než tušíme

„Má přesně stanoveno, kolik lékařů a sester v něm musí podle počtu pacientů být a jaké má mít vybavení,“ vysvětluje lékařka Eva Kubala Havrdová a dodává, že status by dané centrum získalo na dobu pěti let, pak se o něj pracoviště musí ucházet znovu.

Pacienti by změnu měli pocítit například v kratších čekacích dobách na objednání nebo v tom, že budou mít garantovanou péči fyzioterapeuta či psychologa. Podle projektové ředitelky registru ReMuS Jany Vojáčkové doposud většinou hradily psychoterapeutickou pomoc v centrech neziskové organizace. I to se má ale změnit. „Nově by tuto pro pacienty zásadní péči měly hradit pojišťovny,“ vysvětluje Vojáčková.