Jak tvrdí soudci, i dítě je důležitým aktérem řízení, nikoli jen objektem ochrany nebo pasivním pozorovatelem.

Senát se soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou vyzval soudy k respektujícímu postupu vůči dítěti v případě sporu rodičů o očkování jedenáctileté dívky. Matka byla proti povinnému očkování, proto se otec obrátil na justici, aby nesouhlas matky zvrátil. Soudy daly s očkováním souhlas, proti čemuž se matka bránila ústavní stížností.

ÚS matce sice nevyhověl, ovšem zjistil, že soudy nerespektovaly právo děvčete. To bylo sice při soudním jednání vyslechnuto, ovšem nikdo mu neřekl, proč je vyslýcháno, jaká má práva, nedozvědělo se ani, jak soud rozhodl a jak se vypořádal s jeho přáním.

ÚS kritizoval i fakt, že dívka byla sice zastoupena kolizním opatrovníkem, ale ten s ní takřka vůbec nekomunikoval a viděl ji jen jednou při pohovoru se soudcem.

Má vědět, jak o něm bylo rozhodnuto

„Právo dítěte být slyšeno v řízení, které se jej týká, se neomezuje na pouhé zjištění názoru dítěte na projednávanou záležitost, dítě nemůže být vnímáno jen jako zdroj informací,“ sdělila Šimáčková. „Toto právo naopak zahrnuje další komunikaci s dítětem a informování jej o řízení, včetně toho, jak nakonec bylo rozhodnuto v jeho záležitosti a jak byl zohledněn jeho názor, pokud jej dítě vyjádřilo. Za dodržení tohoto práva přitom odpovídá soud,“ zdůraznila.

Pokud dítě zastupuje u soudu opatrovník, mělo by mezi nimi docházet ke komunikaci, která odpovídá věku dítěte. Pokud naopak dítě vůbec neví, že je řádným účastníkem řízení, že jej v tomto řízení někdo zastupuje a jak, či dokonce že vůbec je vedeno řízení v jeho věci, pak zpravidla dochází k porušení jeho práva.

„Dívka podle svého vlastního vyjádření měla nakonec pocit, jako by vlastně u soudu vůbec nebyla a nebylo bráno v potaz, co říká,“ dodala Šimáčková s tím, že na pověření Senátu ona sama napsala dívce o výsledku jednání ÚS osobní dopis.