Mokrý byl původně souzen za dva útoky. První se stal v Praze-Libni a druhý u pražského hlavního nádraží. Obětí byl pokaždé spící bezdomovec. Prvního Mokrý nakonec nezranil, sám totiž na místo zavolal policii, která jej odzbrojila. Druhému přeťal tepnu na předloktí. Křik pořezaného zaslechl svědek, který mu přispěchal na pomoc.

Mokrý, který dostal po jednání u několika soudů nakonec 15 let za druhý útok, usiloval o obnovu řízení, Městský soud v Praze ale návrh zamítl a rozhodnutí pak v neveřejném zasedání potvrdil i Vrchní soud v Praze. Právě otázkou, zda je možné stížnost řešit neveřejně, se ÚS zabýval.

„V řízení provedl dokazování městský soud, z čehož následně vrchní soud vycházel. Stížnostní soud vlastní dokazování neprováděl a od hodnocení důkazů řádně provedených prvostupňovým soudem se relevantním způsobem neodchýlil, naopak se se závěry městského soudu plně ztotožnil a na jejich podporu poukázal i na další okolnosti zjištěné v průběhu původního trestního řízení. K nařízení veřejného zasedání tedy nebyl z ústavněprávního hlediska žádný důvod,“ rozhodl ÚS se soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou.