Článek
Brzy ale zjistili, že nic není, jak si plánovali. Neměli peníze, museli odejít z podnájmu, a navíc čekali dvojčata. Naštěstí se jejich kurátorka domluvila s Charitou v Třebíči, že mladý pár neskončí na dlažbě, ale v azylovém domě.
„Byli jsme nezodpovědní. Bezhlavě jsme chtěli žít podle svého a najednou jsme skončili na ulici. Neměli jsme ani ručník a já měla rizikové těhotenství,“ řekla Právu Andrea. V azylovém domě v Třebíči ale dostali roční šanci začít znovu.
Ne všechny příběhy, které pracovníci Charity se svými klienty zažívají, končí šťastně. „Některé ženy se sem vrátí dvakrát třikrát, protože si nedokážou bydlení v pronájmu udržet,“ řekla vedoucí azylového domu Lucie Rymešová. V Třebíči Charita provozuje dům pro ženy už 23 let.
Letos se přestěhovali ze starého panelového domu do nové budovy na kraji Třebíče, kde nabízejí 61 lůžek ženám a jejich dětem. Zároveň zde mají dva startovací byty. Ve městě provozují ještě azylový dům pro muže nebo zde pomáhají lidem při návratu z vězení.
Kromě sociálního bydlení nabízí Charita na Vysočině programy pro sociálně slabé. O jejich nabídku mají zájem hlavně Romové. Například v Jihlavě je blízko náměstí u kostela sv. Jakuba v třípodlažním domě nízkoprahový klub Erko, ve kterém se schází romská omladina.
O setkávání se vzory je velký zájem
Podle sociální pracovnice Zuzany Krčálové pomáhají místním Romům hlavně s doučováním, vedou je ke sportu, mají taneční a výtvarné kroužky. „Začínalo to jako romská klubovna v jedné místnosti, teď máme přes dvě stě uživatelů. V zimě sem chodí i 60 dětí denně,“ řekla Krčálová.
Často pořádají besedy s Romy, kterým se podařilo profesně nebo životně uspět. „O setkávání s romskými vzory je velký zájem. Měli jsme tu pána, který měl problém s hazardem, ale vyléčil se z toho a dnes je zastupitelem v Ostravě,“ dodala.
Daniel Patkaň chodí do Erka od dětství, pracovala tu jeho matka. Nyní studuje střední školu a chce pracovat v sociálních službách. „Tady v Jihlavě zná Erko každý Rom, scházíme se tu, protože jinde pomoc nenajdeme,“ řekl Právu Patkaň.
„Děti sem dávají rodiče, kteří nemají na normální školku,“ řekla sociální pracovnice Eva Koudelková. Pořádají i kurzy pro rodiče. „Cvičíme s nimi správné rodičovské chování, hospodaření či je doprovázíme na úřady,“ dodala.