Článek
„Podle platné legislativy platí, že z práce duševní poruchu mít nemůžete. Ale výzkumy ukazují, že je tomu pravděpodobně jinak. Z práce můžeme být nejen psychicky unavení, ale v některých profesích, jako jsou lékaři či učitelé, nebo u lidí vykonávajících dlouhodobě nepřiměřenou práci, kde je těžko hledat nějaký smysl, mohou skutečně vzniknout i závažné duševní problémy,“ řekl Právu Ptáček, který se s kolegy podílel na největším českém výzkumu týkajícím se životního stylu.
Podle něj jsou medicína a učitelství typické profese, kde se snadno může skrze bující administrativní zátěž začít ztrácet smysl povolání. „Mohou pak vznikat depresivní nebo neurotické poruchy ovlivňující nejen život postiženého, ale i jeho fungování v zaměstnání,“ uvedl.
Ideální je, když nás naplňuje, co děláme
„Například takto postižení lékaři mohou být méně citliví k pacientům, předepisují více zbytečných vyšetření, a hlavně mají i větší počet pochybení,“ upozornil Ptáček.
Jásání chronických odmítačů práce ale podle výzkumů není rozhodně na místě.
„Práce a obecně aktivita mají v lidském životě mimořádně důležitý význam. Dávají nám totiž do života nějaký smysl a podle studií mohou rozhodovat o naší životní spokojenosti a ukotvenosti. Práce by nám ale měla dávat smysl a měla by být přiměřená. Dovede být totiž dobrý sluha, ale zlý pán. Když je jí moc nebo je beze smyslu, tak nás vyčerpává a může vést až k tomu, že lidem skutečně poškodí zdraví,“ vysvětlil Ptáček.
Ideální stav, kdy lidé chodí do práce, kterou vnímají jako smysluplnou, je u velké části pracujících bohužel pouze teorií. „Pokud mi nic jiného nezbývá než chodit do práce, která mě nenaplňuje, ale prostě jen potřebuji vydělávat, tak je důležité najít smysl někde jinde, například v rodině, koníčcích, náboženství,“ vypočetl Ptáček.
I pokud jsou lidé v práci spokojení, výzkumy ukazují na to, že je potřeba mít jasně narýsovanou hranici mezi prací a volným časem.
„Tato hranice je ještě důležitější než otázka, kolik času je vlastně vhodné v práci trávit. Musí být jasné, kdy mozek ví, že pracuje, a kdy může odpočívat. Dnešní doba tomu nenapomáhá, každý ať se zamyslí nad tím, jestli i odpoledne či večer kontroluje mobil, do kterého mu jdou neustále e-maily, takže mozek vlastně neustále monitoruje, jestli se něco neděje. A to je větší problém než délka pracovní doby,“ zdůraznil Ptáček.
Velký plat to nezachrání
Kdo by čekal, že velký plat bude v přímé úměře k životní spokojenosti, ten bude podle psychologa zklamán.
„Z řady výzkumů plyne, že finance mají vliv na spokojenost jen do určité míry. Důležité je, aby člověk měl z čeho zaplatit jídlo a bydlení a potom je už více méně jedno, jestli má 25 nebo 30 tisíc. Naopak, pokud je člověk profesně velmi úspěšný, v životě bývá méně spokojený. I proto riziko duševního onemocnění bývá vyšší například u manažerů,“ upozornil Ptáček.
Podle něho studie po celém světe potvrzují, že spokojenější jsou lidé, kteří si před sebe stále nestaví větší a těžší výzvy a cíle.
„Stále víc se ukazuje, že naše fyzické i psychické zdraví je ovlivněné životním stylem a prostředím, v němž žijeme. Začínáme chápat, že k problematice zdraví musíme přistupovat mnohem komplexněji a že například i medicína se musí posouvat od té léčebné, která řeší jen následky, k preventivní, jež bude řešit onemocnění ještě před tím, než vznikne. Tedy abychom zvládli prostřednictvím životního stylu korigovat třeba naše genetické předpoklady,“ vysvětlil Ptáček, kam míří vědecké výzkumy.