Česká republika prožívala nebývale teplé jaro a teď na prahu léta teploty ze dne na den spadly o 15 stupňů. Je to normální?

Šrámek: Není to nic mimořádného. Neobvyklé bylo spíše období s nadprůměrnými teplotami. S krátkými pauzami trvá už od začátku dubna, a teprve nyní se teploty dostanou na více dní pod dlouhodobý průměr. Měsíce duben a květen byly jako celek dokonce nejteplejší v historii od počátku měření v pražském Klementinu. Každé teplotně nadnormální období musí jednou skončit.

Říkáte, že to není výjimečné. Co se vlastně děje, že k takovému teplotnímu výkyvu dojde? Bylo to v minulosti hodně časté, anebo máme tak krátkou paměť, že jsme na to zapomněli?

Šrámek: Výrazné teplotní skoky až o patnáct stupňů nejsou během letního období žádnou výjimkou. Příliv velmi teplého vzduchu v letních měsících často ukončí studená fronta, která z pětatřicetistupňových veder přinese do druhého dne výrazné ochlazení, zataženou oblohu a déšť.

Ve vysokých zeměpisných šířkách je i během letního období nachystáno hodně chladného vzduchu, který může při vhodné konstelaci tlakových útvarů proniknout do střední Evropy a dokáže třeba i zkazit letní dovolenou až na Jadranu.

Máme se připravit na to, že vedra a sucha budou v našem zeměpisném pásmu mnohem častější než dosud?

Tolasz: V počasí musíme čekat v příštích desetiletích více extrémů. Deštivá období budou střídána suchými periodami. Mnohem častěji budou padat teplotní rekordy v maximálních teplotách, ubývat bude rekordů v teplotách minimálních.

Tento trend je na našich stanicích s dlouhou řadou měření vidět už dnes, kdy několikrát do roka přepisujeme rekordy v denních maximálních teplotách, ale jen jednou za pár let padne rekord v teplotách minimálních.

Znamená to tedy, že jaro vlastně nebude, protože letos jsme ze zimy během pár dnů přešli v podstatě do léta?

Šrámek: V posledních letech jsou jarní měsíce (březen, duben a květen) častěji teplejší než chladnější, v porovnání s dlouhodobým průměrem. Ale na posouzení, jestli je to dlouhodobý trend, nebo jen výkyv, potřebujeme větší časový odstup.

Zatím se musíme smířit s tím, že počasí je ve střední Evropě hodně proměnlivé, a tak se i v příštích letech jednou za čas vyskytne ladovsky zasněžená zima, chladnější jaro, propršené léto nebo třeba podzim bez babího léta.

Výkyvy teplot s sebou ale přinášejí i bouřky a přívalové deště a s tím spojené povodně. Budou častější a srážky budou extrémnější?

Šrámek: Teplejší atmosféra absorbuje více vodní páry. Více vody v atmosféře znamená i větší riziko přívalových dešťů. Extremita počasí by měla podle klimatických scénářů v příštích desetiletích narůstat. Výkyvy by ale měly být na obě strany, deště a bouřky budou střídat období sucha.

To vše souvisí s oteplováním planety? Jak se za posledních sto let zvýšila průměrná teplota v Česku?

Tolasz: V atmosféře vše souvisí s globální změnou klimatu, a tedy v posledních desetiletích s oteplováním. Globální řady uvádějí zvýšení průměrné teploty oproti období 1850 až 1900 o 1 až 1,2 °C, u nás to jsou 2 °C. V uvedeném srovnávacím období byla u nás průměrná teplota 6,5 °C, dnes se pohybuje nad 8,5 °C, ale meziročně značně kolísá, v roce 2017 byl průměr v ČR 8,6 °C.

Souvisí změna klimatu s lidskou činností, anebo je to přirozený jev, který už tu v historii byl?

Tolasz: Příčinou změn klimatu vždy byly změny tzv. klimatotvorných faktorů - slunečního záření, rozložení pevnin a oceánů, intenzity vulkanické činnosti nebo změny ve složení atmosféry.

Člověk se klimatotvorným faktorem stal až v posledních staletích hlavně tím, že zvyšuje koncentrace skleníkových plynů, a mění tedy složení atmosféry, ale i tím, že využíváním povrchu zemského mění jeho schopnost odrážet sluneční záření a přirozeně pohlcovat oxid uhličitý.

Jak to říci jednodušeji?

Tolasz: Zjednodušeně lze říct, že z lesů dělá louky a pole a z polí městské aglomerace.

Dnes už je zřejmé, že za posledních minimálně 50 let přirozené faktory sice normálně kolísají, ale ve svém součtu je jejich vliv na klima téměř konstantní, zatímco vlivy, které mění člověk, mají zcela jednoznačný trend - vyšší podíl skleníkových plynů více ohřívá přízemní vrstvu atmosféry, aglomerace pohlcují rok od roku více tepla než volná přirozená krajina a přispívají tak k oteplování, a globálně méně lesů a pralesů spotřebovává z atmosféry méně oxidu uhličitého. A výsledkem je změna klimatu, za kterou je dnes zodpovědný člověk.

V této souvislosti, když léta budou horká, jaké budou zimy? Mírnější a bez sněhu?

Tolasz: Podobné odhady dnes děláme na základě tzv. klimatických scénářů. A ty nám říkají, že se u nás bude dále oteplovat, a zimy tak budou teplejší. Zároveň očekáváme, že se změní rozložení srážek v průběhu roku.

V zimě bude více srážek, které budou častěji dešťové než sněhové, a v létě očekáváme mírně nižší úhrny srážek, které však budou koncentrovány do méně srážkových dní. Letní srážky budou intenzívnější. Vyšší teplota, to je i vyšší výpar, což při nižších srážkách znamená, že v krajině bude v létě chybět voda, která se navíc v zimě bude méně akumulovat ve sněhu.

Očekáváte letos v letních měsících povodně? A vůbec, jaké by mělo být letošní léto?

Šrámek: Podle klimatologických modelů by mělo být letošní léto ve střední Evropě spíše teplotně nadprůměrné a srážky by měly převládat ve formě přeháněk a bouřek. K tomu je ale třeba dodat jednu důležitou věc. Počasí lze předpovídat s poměrně rozumnou úspěšností zhruba na týden dopředu a podobně je to i s předpovědí, kolik naprší.

Ani sebelepší předpovědní model nám dnes neukáže, jestli se během července nebo srpna nějaká povodeň neobjeví. Pokud už by ale hrozila, tak věříme, že vzhledem ke zlepšujícím se předpovědním nástrojům budeme včas varovat.