Za povrchní označil Klausův novoroční projev jen místopředseda KSČM Jiří Dolejš, zatímco její předseda Miroslav Grebeníček si liboval, že Klaus jedná se všemi stranami stejně. To, že nepřevzal Havlův diskriminační antikomunismus, ale nesvědčí o jeho nestrannosti.

Situaci zachránil až v neděli předseda Sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD), který poukázal na to, že Klaus léta vystupuje proti politické integraci EU a její ústavní smlouvě, ale v projevu o tom pomlčel. Právem ho označil Zaorálek za projev falešný. I když je pravda, že kdyby Klaus svobodně vyjádřil svůj názor k evropské ústavě, stihla by ho kritika, že s vládou nedrží basu.

Všimneme-li si například pasáží Klausovy řeči, které se týkají tří problémů, pro českou společnost dost významných - právě oné EU, porodnosti a války v Iráku. Vidíme hned, že Klaus mluví, aniž řekne to podstatné. Tedy: jaký směr vývoje Unie by měla podle Klausova názoru ČR podporovat, do jaké míry by z nízké porodnosti měla odvozovat svou imigrační strategii a zda by měla dále pomáhat Bushovi tahat horké kaštany z ohně, který USA v Iráku neodpovědně a proti vůli OSN zažehly. Takový bezkonfliktní, prázdný projev to byl.

Rok 2005 se nesmí stát rokem bezejmenným a bezobsažným. Nesmí zůstat rokem, o kterém si za 365 dní řekneme, že prostě uplynul. Toto prezidentovo naléhání, abychom s tím něco dělali, aby i rok 2005 se zapsal do historie, mi připomnělo zlatá slova čs. prezidenta Antonína Novotného. Ten si ve svém posledním novoročním projevu zaprorokoval, že nastávající rok 1968 bude bohatý na události. Myšlenka, že je možno z prezidentského stolce přispívat k utváření dějin, bude asi ve společnosti přijatelná, jinak by ji Klaus, který říká jen to, co "průměrného občana" nepohorší, ze svých úst nevypustil.

Přijatelné pro toho, kdo má tradiční vztah k prezidentovi republiky jako nejvyššímu činiteli a nevyzná se v jeho pravomocích, mohlo být i toto: Přes opakované sliby politiků jsme neuvedli do pořádku naše státní finance a kupředu jsme se nepohnuli ani v tolik potřebných reformách zdravotní péče a penzijního systému.

Když komentátor potrápí paměť, nevzpomene si na žádný slib nějakého politika, že on či jeho strana nebo vláda uvede do 1. ledna 2005 české finance do pořádku. Od dob, kdy ministrem financí byl Klaus, se mluví o pořádku v nich jako o postupném cíli, a jediná ODS tvrdí, že na rozdíl od "socialistů" Grossova či Sobotkova typu by je uvedla do pořádku dříve, šokem, za cenu omezení "mandatorních výdajů". S ohledem na seniory, rodiny s dětmi, nezaměstnané a nemocné ODS ale neupřesňuje, kde všude by ťala do živého masa, kdyby socialistů nebylo.

Komentátor se pak přesvědčí ve výkladovém slovníku českého jazyka, že i Klaus je politik, a diví se, proč se od těch dalších politiků tak odtahuje. A nakonec nahlédne do ústavy a ubezpečí se, že prezident republiky je součástí vládního týmu, že není z výkonu své funkce odpovědný (tak je to v ústavě doslova!), že za něj má odpovědnost vláda, kterou ale může a má podle ústavy jako sbor i po jednotlivých členech ovlivňovat a kterou do značné míry zastupuje. Vystoupit nepřímo proti ní v novoročním projevu je ovšem pohodlnější.

PRÁVO 3. ledna