Soc. dem. jim musí jasně říci, o co v zápase s ODS jde. Budou-li se i nadále uplatňovat hodnoty sociální rovnosti, solidarity a spravedlnosti, jež zajišťují základní soudržnost společnosti, nebo asociální individualismus, pokud občané dají důvěru Modré šanci ODS.

Situace v soc. dem. není jednoduchá. Musí řešit problémy na úrovni programové, organizační i personální. Někdy se v médiích i uvnitř soc. dem. samé směšují problémy různého řádu - otázky zásadní ideově politické, strategické orientace a problémy povahy taktické. K nim patří otázky, s kým a jak chce soc. dem. spolupracovat na parlamentní úrovni. Sem patří i vztah ke KSČM, s níž soc. dem. soupeří o část voličů, kteří mají kritický postoj k fungování současného kapitalismu s jeho vadami, jako je vysoká nezaměstnanost či prohlubující se sociální nerovnost.

Jde o dlouhodobější problém, protože obě strany budou ještě po delší čas koexistovat a je v zájmu levice v ČR, aby soc. dem. k těmto, z povahy věcí rozporným vztahům, přistupovala bez předpojatosti a averzí.

Otevřená a kritická diskuse o programové orientaci i o zásadních rozhodnutích v praktické politice (reforma veřejných financí) za Špidlova předsednictví chyběla. I když se situace nyní zlepšila, je to teprve počátek. Zejména je třeba usilovat o obnovení fair-play v personální politice. Bez toho se sotva může zvýšit akceschopnost strany i její důvěryhodnost ve veřejnosti.

Za Špidlova vedení od něho i jeho stoupenců často zaznívalo, že příčiny klesajícího kreditu soc. dem. spočívají v tom, že strana je rozhádaná, že různí její představitelé vystupují s odlišnými stanovisky k důležitým otázkám vnitřní i zahraniční politiky. Občané pak nevědí, co vlastně soc. dem. chce. Podobné názory se někdy ozývají i nyní, když se zkoumají kořeny neúspěchů ČSSD v posledních volbách.

Musím znovu zdůraznit, že se tu málo rozlišují otázky rozdílného charakteru. Otázky programové orientace nejsou žádnou vnitrostranickou záležitostí. O nich se musí otevřeně diskutovat, aby občané věděli, že v soc. dem. je čilý ideový život, a že se vážně zabývá důležitými otázkami současnosti a v kritické rozpravě na ně hledá odpověď. Zvláště v předsjezdovém období nelze tuto diskusi nijak brzdit, protože by to ochromovalo akceschopnost strany.

Od toho je třeba oddělit řešení personálních sporů a napětí, jež se nemají zbytečně medializovat, protože to nepřispívá k dobrému obrazu ve veřejnosti. V tomto ohledu by se soc. dem. mohla učit od ODS, jež se v této oblasti chová profesionálněji a své střety o pozice zbytečně nezveřejňuje ani nedramatizuje.

Soc. dem. bude mít větší problémy s propracováváním své programové orientace než ODS. Ta je nekritickým stoupencem liberální ekonomické ideologie a prosazovatelem trendů soudobého anglosaského kapitalismu s jeho asociální tvrdostí. Odmítá otázky, které si naopak musí klást soc. dem. ve vztahu ke globalizaci, jež má řadu negativních důsledků i pro vývoj české společnosti. Proto soc. dem. není a ani nebude tak programově homogenní jako ODS. Budou v ní přirozené názorové rozdíly mezi těmi, kdo jsou levicověji zaměřeni, a těmi, kdo jsou spíše sociálně liberální. Pokud bude ve straně demokratická atmosféra, nemusí to být na překážku jednotné akci. Kdyby se rozdíly uvnitř soc. dem. - připomínám tu existenci několika výrazných ideově politických proudů ve francouzské socialistické straně - násilně potlačovaly tlakem disciplíny, mělo by to nepříznivý dopad na vnitřní život strany i na její atraktivitu ve veřejnosti. ČSSD je a musí zůstat demokratická a vnitřně pluralitní.

(Autor je poslancem za ČSSD)

PRÁVO 29. prosince 2004