Kouzelné jsou například Topolánkovy představy o blahodárných dopadech, k nimž povede zrušení minimální mzdy. Toto opatření hodlá ODS zavést okamžitě poté, až ji hlasy zapomnětlivých voličů, včetně nemalé části řadových zaměstnanců, opět vynesou k moci. Předseda ODS míní, že zrušení minimální mzdy mnoha lidem umožní naplnit jejich sen - pracovat za méně peněz v pružnějším pracovním úvazku.

Je těžké polemizovat s Mirkem Topolánkem a nevyprsknout občas smíchem. Proto raději jeden vtip. Za časů prezidenta Clintona sedí v jedné washingtonské restauraci dva vysoce postavení vládní úředníci. Libují si, kolik miliónů nových pracovních příležitostí vzniklo v zemi právě díky zavedení vysoce flexibilních pracovních kontraktů. Číšník, který je obsluhuje, si je dovolí přerušit: "Máte naprostou pravdu, pánové, já sám mám takové kontrakty tři a kromě toho, že z nich nemohu uživit rodinu, mi nechybí vůbec nic."

Mirek Topolánek má za to, že pracovat za méně peněz v "pružnějším pracovním kontraktu" je jedinou alternativou. Jinak abychom lidi prostě posílali na žebrotu. Má téměř pravdu, až na to, že je to přesně opačně. Jeho pružné pracovní kontrakty za méně peněz umožňují řadě zemí alespoň papírově vylepšovat bilanci nezaměstnanosti. Cenou za to je prudký růst skupiny "pracujících chudých", tedy lidí, kteří mají dva i více pracovních úvazků, a přitom jejich příjmy dohromady nedosahují ani hranice chudoby.

Mirek Topolánek tvrdí, že těmto lidem se naplnil jejich sen. Nejsem si tím jist. V každém případě se naplnil sen těch, kdo potřebují zaměstnance zbavit všech nároků, které si vydobyli během jednoho století pozvolné kultivace tržního systému. Naplňuje se sen o pracovní síle za babku, která zároveň nebude mít žádný nárok na výraznější sociální podporu.

Jedinou vadou na kráse tohoto jinak úžasného snu je vlastně jen skutečnost, že spolu s poklesem míry nezaměstnanosti roste ve společnosti zároveň míra chudoby. Rozrůstá se kategorie těch, kdo jsou nuceni pracovat v podmínkách, které dříve znali jen nekvalifikovaní sezónní dělníci. Tyto degradující podmínky se postupně rozšiřují na skupiny stále kvalifikovanějších zaměstnanců. Tento proces přímo v jádru napadá existující pojistné systémy.

Ty z nich, které jsou založeny na solidaritě, selhávají, protože vycházely z předpokladu plnohodnotných pracovních kontraktů. Ty, které jsou založeny na soukromém připojištění, selhávají rovněž, protože "chudí pracující" nemají z čeho se připojistit. Tyto drobné detaily ovšem už Mirek Topolánek z nějakého důvodu čtenáři neprozradil. Dočteme se o nich více v programu Modrá šance, který je místy ještě vtipnější než ona historka z washingtonské restaurace.

PRÁVO 28. prosince