Ač místo toho měla přistoupit k dohodě o pořádných reformách ještě do voleb - a ne se jen shodnout na mlhavé "přípravě" důchodové reformy, na lepším "fungování soudů" a na referendu k evropské ústavě (již si lidé, míní znalci plebejství, stejně ani nepřečtou).

Sváteční lobbistické skřípání zubů se ovšem bez přechodu vrhá do horečnatých nadějí a růžových (vlastně spíš modrých) snů. Že totiž v lednu na takzvané programové konferenci ČSSD premiér Stanislav Gross, vrchní financ Bohuslav Sobotka a jejich ekonomický guru Jan Mládek zcela sloupnou perníček z programové chaloupky ČSSD.

Jistě, otcem myšlenky či prognózy na programový obrat v soc. dem. je přání neoliberálů a trhů. Vzrušení je ovšem zbytečné; obraceči programů a číší už nějaký čas konají. Salámovou taktikou se naše levostředová formace pragmaticky posouvá ke středu už dlouho. A při překračování středu doprava se už dlouho dovolává nutných kompromisů v trojkoalici, Evropy, světa a ničivých větrů globalizace. A že přece, jak je všeobecně známo, poručit větru dešti nelze. A tak až do březnového sjezdu a možná ještě dál mohou sociální demokraté v krájení salámu - s větší či menší rozvahou - pokračovat.

Sotva už příští měsíc řeknou na plná ústa, že chtějí sakumprásk placené zdravotnictví či školství a firmy bez jakéhokoliv společenského zatížení. Dál se bude mluvit o "sociální spravedlnosti" ve zdravotnictví (s nějakou možná "spoluúčastí pacientů"). Nebo vzdychat nad školným (leč ne nad "individuální zodpovědností za investice do vzdělání"). Dál se bude odlehčování firmám nazývat optimální "péčí o hospodářský růst", ne-li o blahobyt. A monology ekonomických expertů, proti nimž nikdo nevystoupí s alternativou, budou i nadále nazývány "vnitrostranickou diskusí." Navíc je ještě čas na kůži z medvěda, jenž v osobě Škromachově běhá po lese, sedí ve vládě a dere se na Grossův stranický post.

Buď jak buď, brzy uvidíme, jak Grossova strana volný pád své obliby vyhodnotí. Taková, jaká je, asi těžko jako výzvu k levicovému radikalismu. Spíš stojí před volbou, zda pokračovat ve špidlovské dvojznačnosti - a doufat, že v ní voliči tváří v tvář pravicové modré kaši nakonec přece jen spatří menší zlo. Anebo - a to je nejpravděpodobnější - ČSSD vskutku učiní v blairovském stylu několik dalších spektakulárních - centristických, liberálních a "ekonomicky korektních" - gest. V naději, že právě tím vyjde voličům vstříc.

Pokud by však tohle vyšlo, pak je u nás společenská atmosféra nikoliv nepodobná té, jakou spatřil britský znalec postmodernismu Ziauddin Sardar v USA 50. let, v éře senátora McCarthyho, v době honu na levičácké čarodějnice: "Samotné slovo sociální se chápalo jako socialistický, a to bylo ekvivalentem slova komouš." Potom se ale fatálně mýlí Mirek Topolánek, jenž do úvodu zcela asociální Modré knihy ODS výslovně napsal: "Říkáme jednoznačně, že sociální neznamená socialistický". A vyhlásil starost o sociálně slabé...

Uvidíme, kudy se kdo vydá a kam se dostane. A kdo komu nakonec odevzdá voliče.

PRÁVO 27. prosince