Příklon k méně radikálním voličům je pokusem zaujmout skupinu, která dnes nemá jasného favorita a k volbám už ani nechce chodit. Rehabilitovaný důraz na roli soc. dem. jako nositelky hodnot sociální spravedlnosti proti pokusům zavést neomezenou moc peněz by podle plánů tvůrců této koncepce měl vrátit ČSSD alespoň část těch voličů, kteří v ní přestali vidět alternativu pravici.

Apriorní nedůvěru, již cítí právě tito lidé ke Grossovi, kterého vnímají jako málo vzdělaného a života neznalého mladíka, chtějí architekti koncepce prolomit mimo jiné tím, že přesvědčí některé osobnosti, které naopak mají v tomto prostředí přirozenou autoritu, aby se přihlásily k - anebo rovnou do - ČSSD.

Jádrem celého záměru je evropanství. Soc. demokracie je prezentována jako strana, která pečuje o blaho České republiky, a blaho České republiky se spatřuje v co nejúplnější integraci do Evropské unie včetně přijetí eura. Pouze v EU vidí autoři koncepce prosazované Grossem možnost lepšího zajištění sociálních potřeb lidí, kteří nevlastní kapitál.

Plán, který vypracovalo premiérovo politické a odborné zázemí, zahrnuje i přebudování stranických struktur od mediální prezentace až ke změně stanov, která by dovolila ústřednímu vedení víc ovlivňovat složení volebních kandidátek. Slabinou celého záměru ale je, že příliš připomíná revoluci shora.

Myšlenka vnitrostranického referenda, která se před několika týdny mihla ve stejných kruzích, je definitivně zavržena. Ale kdyby se hlasování všech členů ČSSD o další cestě strany přece jen uskutečnilo, lze s velkou jistotou říci, že středový plán by nezískal drtivou většinu. A není zřejmé, zda by zvítězil vůbec.

Důvod je logický: ČSSD byla v 90. letech budována Milošem Zemanem jako strana lidí převážně odmítajících polistopadové reformy. Sice se dodávalo, že jen reformy v režii Václava Klause, ale členů a funkcionářů, kteří by nebyli proti umírněnému návratu k předlistopadovým sociálním jistotám, čítala ČSSD více než stoupenců reformistického kursu v rámci kapitalismu.

Dnes ti druzí chystají převzetí strany se vším všudy, ale členská základna - alespoň jak ukazují výsledky některých okresních konferencí - stále inklinuje k osvědčené filozofii Všichni jsme sociální demokrati, tak se pojďme nějak dohodnout.

Jen tak lze vysvětlit, že někde dostal Zdeněk Škromach stejně hlasů pro nominaci na místopředsedu jako Bohuslav Sobotka. Má-li takové zavírání očí před konfliktem, který rozdírá ČSSD, objednávkou vůči vedení, že má zanechat sporů a vystupovat společně, pak za prvé nezní dost důrazně a za druhé Grossem nebude vyslyšena.

Od doby, co se Bertolt Brecht v 50. letech ironicky zeptal, zda by pro totalitní stát nebylo lepší rozprášit národ a zvolit si jiný, byla jeho slova citována nesčetněkrát. Nepochybuji, že se najdou vzdělanci i v ČSSD, kteří tento citát použiji na adresu Grossovy chystané revoluce shora. Jenže Brecht, pokud se nemýlím, má jinde přirovnání širokých mas k beranům, kteří mašírují v řadách a tlučou na bubny. To se pak revoluce dělají snadno.

PRÁVO 23. prosince