Než se vyjasnilo, že koalice s opozicí zachovává poměr 101 ku 99, mohli si nenapravitelní idealisté myslet: hle, koaliční záře roztavila jednu opoziční dušičku. Nikoliv.

Nelze se vyhnout číslům, na nichž je rozpočet z povahy věci postaven. Každoroční zoufalý pokus dát pevný tvar budoucím finančním tokům, nevyzpytatelné vodě a zrádným vlnám, vyšel letos účtařům zhruba na 825 miliard příjmů a 908 miliard výdajů - tedy na skoro 84 miliard rozpočtového schodku. Takový vývoj ministr financí Bohuslav Sobotka právem považuje - účtařsky vzato - za konkrétní výraz reformy veřejných financí.

Ano, tato reforma současných pět procent deficitu tlačí ke třem procentům, které vyžadují maastrichtská kritéria a evropský pakt stability. Že tento "pakt stupidity" (Romano Prodi) pravděpodobně škodí evropskému růstu, se u nás nepřetřásá a vlastně nikdy se nepřetřásalo. Hlavně že je rozpočet - řekl Sobotka - "orientován na budoucnost". Hlavně že umožňuje, aby se sociální demokraté podíleli na utahování opasků chudým nemocným i chudým zdravým (nemocenská, sociální dávky, DPH). A že prý takto určitě něco zbyde na podporu rodin s dětmi. Což má zřejmě bratrům lidovcům - tradičním obráncům rodiny před sociálními i sexuálními perverzemi - aspoň trochu, ba jenom náznakem vypálit politický rybník.

Zatím to však byli právě lidovci, kdož mají vůli k vypalování rybníků a k pocuchávání vizáže - sociálním demokratům! Miroslav Kalousek si právě v rámci rozpočtových peripetií otevřel ve Sněmovně charitu, když navrhl rozdat čtyři miliardy ušetřené na policistech usouženým zemědělcům, podvyživeným obcím a chátrajícím památkám. Dosáhl však jen toho, že se na okamžik objevila na scéně česká levice (ČSSD a KSČM). A tento zviditelňovací lidovecký útok ve společné obranné pozici, hodné lepších věcí, ustála. Ještě si pak v téže společné pozici, hodné věcí vážnějších, zalaškovala s Kühnlovým resortem obrany, když tam v jednom hlasování (poté hned soc. dem. revokovaném) pro zemědělce "našla" více než tři miliardy.

Ne náhodou se předseda lidovců Kalousek a šéf komunistických poslanců Vojtěch Filip nezávisle na sobě (byť s různým podtónem) vyjádřili, že socialisté a komunisté holt mají k sobě blízko, či aspoň blíž, než každá z těchto stran k jakýmkoliv jiným subjektům...

Lepší a serióznější to už v tomto volebním období nebude. Už je asi pozdě na úvahy, zda by ještě jednobarevná vláda ČSSD měla s občasnou podporou komunistů větší manévrovací prostor k naplňování svého programu - proti domácí pravici a světovým (nejen ratingovým) agenturám mocných (nejen ekonomických) sil. Je asi pozdě lidi přesvědčovat, že Vlastimil Tlustý, jménem ODS označující vládní rozpočty za "účetní finty" a za "zadlužování státu", je členem strany, jež v příští vládě musí dospět k vlastním fintám a k vlastnímu pragmatickému zadlužování. Neboť jinak tento stát zničí a s ním i ta zlatá korýtka, jichž se už nemůže dočkat.

Je pozdě. A tak premiér Stanislav Gross trvá - a skoro nikdo už mu neodporuje - na dožití stávajícího koaličního svazku utkaného z programové pavučiny. Nejen jiné komunisty by voliči potřebovali, ale možná i docela jiné sociální demokraty. Jinou českou politiku, vyrůstající z vědomí svých společenských kořenů a hlubinných střetávajících se zájmů. Politiku, která by poznala (jakkoliv má zrovna rozpočet v suchu), že stále ještě stojí na vodě.

PRÁVO 18. prosince