Něco jiného je však naslouchat stížnostem a něco jiného dokazovat, zvlášť když ti, co si stěžují, nejsou nezávislí. Nelíbí se něco zaměstnanci, může jít, nelíbí se něco dodavateli, může si prodávat ve vlastním krámě.

Navíc jsme v Česku, kde je ruka spravedlnosti tradičně tvrdá na zloděje slípek, zatímco na vyšší společenské úrovni horlivosti v prosazování zákonů ubývá. I rozhodl se ministr zemědělství Jaroslav Palas, že ta ošklivá podezření nejlépe začne řešit při kafíčku, přizval ministra průmyslu a obchodu Urbana a ministra pokladu Sobotku a domlouvali na včerejšek schůzku původně se zástupci pěti, nakonec dokonce jedenácti řetězců.

Nějak se to ale zvrtlo, dorazili dva ministři, jeden náměstek, jeden státní tajemník a jeden vrchní ředitel ministerstva - a z druhé strany zástupce firmy Delvita. Za ostatní poslala prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu Helena Pískovská ministru Palasovi jakousi hromadnou omluvenku, obsahující neprůstřelně závažný důvod neúčasti: ministr odmítl přizvat Svaz obchodu a cestovního ruchu.

Asi má pravdu mluvčí ministerstva orby Martin Severa, že je velmi neslušné, až skandální, přijmout pozvání tří ministrů a v den schůzky se omluvit. Asi má pravdu, i když tvrdí, že se řetězce u nás chovají tak, jak by si v mateřských zemích nikdy nedovolily. Co jim to umožňuje, to ovšem hned bezelstně prozradil on sám: Jednání jsme považovali za lepší způsob než řešit zmíněné problémy tvrdším způsobem prostřednictvím zákonů.

O zvláště vydařených větách se říká, že by se měly tesat. Tato třeba na hroby malých českých firem, které mocní odběratelé dusí stlačováním cen, pozdními platbami a dalším nekorektním jednáním z pozice síly. Ale je-li na tom včerejším trapasu něco zvláště skandálního, je to právě snaha řešit něco lepším způsobem, než přikazuje zákon.

PRÁVO 16. prosince 2004