Na předsedu zatím aspirují Stanislav Gross a Zdeněk Škromach. Jeden se přihlásil k bolavým reformám, které by dovolily České republice přijmout euro koncem desetiletí. Druhý hlásá návrat k levicovým hodnotám. Ideje, které vyznávají, však samy o sobě nevypovídají o schopnosti být efektivním politikem.

Grossův výkon je v rozporu s image, které o něm ještě v době, kdy byl ministrem vnitra, a poté po nástupu do Strakovy akademie, šířila většina médií. Mocenský manipulátor se nechová tak bezzubě. Působí dojmem, že se nechává zcela zaměstnat premiérskými povinnostmi a na řešení stranické situace mu už nezbývají síly. Příkladem může být Grossovo desetidenní mlčení po zásadním vystoupení na ÚVV 4. prosince. Spolu se slovníkem jeho projevu, který není premiérovi vlastní, to vede k téměř absolutní jistotě, že jen na několik hodin nasál myšlenky svých politických poradců. Lehce nabyl, lehce pozbyl.

Škromach vsadil na konsensuální přístup. Konflikty ve straně prohlašuje za zbytečné, slibuje klid zbraní a dohodu. Do otevřeného boje s Grossem na ÚVV nešel, vyjádřil se až na chodbě novinářům. Ani on, stejně jako Gross, není silný v boji s otevřeným hledím. Jak jeden, tak druhý měli před nedávnými volbami nejednu šanci lidi přesvědčit o své pravdě v televizních a rozhlasových debatách. Volební výsledky o úspěchu nesvědčí.

Následuje řada kandidátů na místopředsedy. Z těch je nejaktivnější Bohuslav Sobotka. Zatím jako jediný vysoce postavený soc. demokrat zahájil frontální útok na Modrou šanci ODS. Jeho energie a schopnost kombinovat finančnickou suchopárnost s občasnými emotivními projevy přitahuje ty sociální demokraty, kterým nevyhovuje Škromachův ekonomický romantismus ani Grossova nevýraznost.

Sadu krajských politiků, kteří se objevili v nominacích na místopředsedy, sjednocuje to, že každý je odněkud. Výjimku tvoří Jaroslav Foldyna. Toho díky médiím znají nejen na Ústecku. I kvůli tomu mu méně známí místní spolustraníci vyhlásili válku. Rozuzlení má nastat na krajské konferenci 8. ledna. Jednou z variant je, že Foldyna bude kandidovat na místopředsedu ČSSD.

Měl by rezervovanou niku politika, kterému se říká working class hero. Tedy hrdina pracující (dělnické) třídy, v českém kontextu by se spíš hodilo lidový politik. Zatím tuto roli se snaží hrát Škromach, ale má to těžké kvůli členství v koaliční vládě.

Zbývá ještě Jan Kavan. Nominovala ho prozemanovská Praha 2, ale od Kavana uslyšíte, že zemanovec v zahraniční politice není, protože expremiér nezastává v řadě témat levicovou pozici. A že ve věci evropské integrace podporuje Grossův projev na nedávném ÚVV.

Kavan by chtěl jako místopředseda pro zahraničí působit v prostředí, v němž se cítí jako ryba ve vodě. Podle osobnostní kapacity by měl šanci na umístění. Jenže v Kavanově životě se vedle unikátních zkušeností s politikou nahromadila kupa haraburdí, které on sám nepovažuje za důležité, ale mnohým vadí.

PRÁVO 16. prosince 2004