Zřejmě se hrozí myšlenky, že bych mohl narušit jejich uměle vytvářenou konstrukci. Dozvěděli by se například, že jsem v posledních dnech nikdy nemluvil o zapojení do válečné operace, a že jsem hovořil pouze o politické podpoře koalice proti Saddámovi, vyplývající ze smluvních závazků země a odpovídající kontinuitě české zahraniční politiky posledních třinácti let.

Také bych jim asi zcela otevřeně řekl, jaké jsou současné kroky naší diplomacie, aby se na stránkách novin neobjevovaly spekulace podložené informacemi z těch nejpodivnějších zdrojů. Zřejmě by to však nebylo tolik přitažlivé a zajímavé jako fantastické hypotézy o mých postojích, které se, co do odvážnosti, vyrovnávají kvalitě zjištění astrologů a bájných věštců. Není třeba si zastírat, že celý svět je dnes v tíživé situaci. Je pochopitelné, že v civilizované společnosti nikdo nechce válku - opačný postoj by byl znamením nezdravého společenského prostředí.

Přesto však mohou nastat chvíle, kdy pouze nástroje síly jsou jedinou formou, jak jednat s diktátorskými režimy neváhajícími použít proti jiným národům i vůči vlastnímu obyvatelstvu děsivé zbraně. Již mnohokrát v historii se ukázalo, že zavírání očí je stejně neúspěšné jako snaha vzdorovat nemoci jejím přecházením. Ze všech těchto důvodů je Česká republika na straně koalice pro osvobození Iráku, a proto jsme vyjádřili pochopení pro použití síly jako posledního prostředku poté, co se ukázalo, že všechny ostatní způsoby vyjednávání s Irákem selhaly.

Ostatně již před časem vláda vzala na vědomí i naše zařazení na seznam více než třiceti spojenců. Neúčastníme se sice vojenské operace, nicméně kontinuita našeho postoje se odrazila již v tom, že jsme otevřeli náš vzdušný prostor spojeneckým letadlům, a že jsme vyslali do Kuvajtu jednotku chemiků, aby zasahovala během konfliktu podle mandátu parlamentu. Všechna má dosavadní prohlášení vyplývala z těchto prostých faktů a z vládních prohlášení. Není pochyb o tom, že v takto vypjaté situaci je nanejvýš zapotřebí, aby vláda zaujala rozhodné a jasné stanovisko.

Pevný postoj bude mít sice vždycky své kritiky, ovšem mlhavá prohlášení jsou znamením vypočítavosti a nedůvěryhodnosti, nehledě na to, že jsou stálým zdrojem interpretačních neshod. Může se pak stát, že v záplavě nejasných stanovisek se již nikdo nedozví, kde vlastně stojíme. Abychom se nedivili, když se nakonec někteří zahraniční kritici ozbrojené operace připojí ke spojeneckému bloku. Se svým nerozhodným "možná" bychom pak mohli zůstat zcela osamoceni.

PRÁVO 22. března 2003