Oba diskutéři se zasekli na sociálních dávkách. Sociální škrty a větší spoluúčast pacientů Dolejš kritizuje. Horuje ale přitom pro reformy, jež by odstranily okrádání pacientů a zdravotních pojišťoven farmaceutickými firmami. Rezervy, třeba na podporu českého zemědělství, vidí například v resortu obrany. Jahn je také proti škrtům ve vzdělání, vědě a výzkumu či dopravní infrastruktuře, tyto oblasti chce naopak finančně posílit, ale šetření na nemocenských a jiných dávkách podporuje.

Od Jahna, který není členem ČSSD a symbolizuje technokratické zaměření blairovského typu, nebylo možno v obhajobě zájmů sociálně slabých čekat víc. Zato komunista Dolejš mne zklamal. K chabé obraně sociálních dávek a k tezi o žádoucím zpomalení tempa sociálních reforem, jimiž vláda bude snižovat státní zadluženost a deficit, nepřidal to, co k dnešní levici patří - požadavek na rozvoj sociálních služeb a na jejich podporu státním rozpočtem, zákony a dalšími předpisy a vládní praxí.

Nezaměstnanost, přeplněné dětské domovy a výchovné ústavy, problémy seniorů a osob se zdravotním postižením, dezorientace sociálně vyloučených lidí a celých rodin, nezájem a nevědomost obce a její radnice - zde všude by více než sociální dávky byla účinnější pomoc státu a také samosprávy v záchytných programech, v poradenství, v nastavení cesty, jak z osobního či rodinného problému ven.

Návrhy konkrétních řešení by jistě slušely straně, která se prohlašuje za jedinou správně levicovou a pro zvýšení své věrohodnosti se opatrně distancuje od svých členů, kteří uctívají Klementa Gottwalda a tím i státní teror 50. let. Zdá se, že ani početná KSČM nemá dost odborníků, kteří by tyto návrhy připravovali. Ti někdejší, kteří jim zbyli, se s dnešními sociálními problémy nesetkávali. KSČM nemá dostatečné mezinárodní vazby, aby tento svůj nedostatek překlenula. Evropský komunista Miloslav Ransdorf může odporovat, čtenáři se jistě nechají rádi poučit.

Občanské poradny, sociální práce s nezaměstnanými, s lidmi sociálně vyloučenými, včetně bezdomovců, rozsáhlejší sociální programy pro mladé rodiny, rozvoj pomoci zdravotně postiženým prostřednictvím osobních asistentů a jejich větší integrace do společnosti prostřednictvím moderních právních předpisů, více asistentů pro romské školáky a terénních pracovníků v romských sídlech, sociální zákony k potřebě samosprávy - to vše je v naší zemi nedostatečné.

Většinu z toho vláda ani v programu nemá. Chybějí jí peníze. Dává příliš na obranu, v tom mají komunisté pravdu. Udržuje ale i umělou a nemravnou nerovnost v odměňování: nejen učitelé a sociální pracovníci, ale i lékaři a sestry ve veřejném zdravotnictví či úředníci jsou placeni mnohem hůře než zaměstnanci "silových" resortů - hlavně policie, armády, vězeňské služby atd. Znepokojující přitom nejsou ani tak jejich platy, nýbrž spíše peníze za výsluhu a další výhody. Problematická byla také "záchrana" tisíců propuštěných celníků letos na jaře ve Finanční policii.

ČSSD do kyselého jablka nekousne, jde jí o hlas každého voliče. Chce-li být KSČM poctivá, měla by veřejně vystupovat s kritikou nespravedlivého odměňování a s návrhy na rozvoj sociálních služeb. Ale možná, že ani KSČM nemá lidi.