Těchto schopností šéfa lidovců nedalo si nevšimnout při jeho hostování na kongresu ODS. Vyslechl si tam ataky na vládu, které jsou jeho lidovci věrným členem. Oněm útokům tleskal, prý ze zdvořilosti. Účast své strany v koalici omlouval slovem kompromis, které pro něj samozřejmě není sprostým slovem, nikoho však nenechal na pochybách, že lidovecká ruka už je v budoucím koaličním rukávu ODS.

Proti tomu takový Zdeněk Škromach, místopředseda ČSSD a ministr, je pouhým stínem stínu. Také by rád ovládl umění současně zůstat a odejít, být trochu sociálním demokratem a trochu komunistou, ale nevede se mu to. Vydává zvuky, kterým těžko rozumět, a řetězy stranické discipliny cloumá jako přikovaný medvěd.

Miroslava Kalouska za jeho umění kacéřovat nebudu. To bych musel odsoudit většinu českých politiků. České politické strany jsou totiž jen firmami a jejich vedení sbory manažerů. Jejich cílem je prosperita a zisk firmy prostřednictvím co největšího podílu na moci. Ušlechtilé záměry, či probůh dokonce snad nějaké ideje, s tím nemají co dělat. Potvrdila to jak opoziční smlouva neblahé paměti, tak stejně vyprázdněná kampaň ČSSD: myslím to upřímně! Dobře. A já mám kuří oko. A co má být?

Nejslabší management má dnes firma ČSSD. Navíc se konfrontuje s nečekaným: to, co vždycky spolehlivě fungovalo, nefunguje. Mzdy rostou, platy učitelů, hasičů atd. se zvyšují, důchodci dostali v létě úplatek, reformu dělá tak, aby lidi nebolela, velkorysá akce s půjčkami na bydlení pro mladé hlasy nepřinesla. Voliči preferují ODS, která slibuje bolavé utahování opasků, zrušení všech sociálních dávek až na jednu a citelné zvýšení cen potravin. Voliči prostě firmě ČSSD nevěří a opakovaně ji posílají do konkursu. Kdo by také věřil podniku, který má tři šéfy za tři roky, ti tři se navzájem nemají rádi a každý druhý z vrcholného managementu říká něco jiného. Konkurs často vede k asanaci firem a opoziční konkurs by i ČSSD mohl prospět.

PRÁVO 8. prosince 2004