Proto musí prosadit reformy zlomové povahy, což, jak Bém dodal, občanští demokraté umějí dokonce s maximální sociální citlivostí. Před kongresem ovšem jako jediný veřejně upozornil, že lidé se musí připravit na utahování opasků.

Už je to jasné, ODS se cítí jednou nohou ve vládní Strakově akademii. A posilování mostů důvěry mezi občanskými a křesťanskými demokraty, o němž na sjezdu mluvil nejvyšší z lidovců Miroslav Kalousek, tuto sebejistotu jen potvrzuje. Projevy většiny řečníků zněly hrdě.

Ve volebním roce 2006 už bude ODS na celostátní úrovni devátým rokem v opozici, a jak se zdálo na kongresu, své Modré šance bude chtít prosadit s razancí přímo úměrnou tomuto půstu.

Hned po čestném předsedovi Václavu Klausovi byl nejoslavovanějším hostem slovenský premiér Mikuláš Dzurinda, ikona ekonomických liberálů z ODS, která už dokázala, že to dokáže. Slovensko sbírá jednu chválu za druhou za tvrdá data své ekonomiky, která neblednou ani před faktem, že většina Slováků si na slibovaný blahobyt bude ještě muset počkat. Ten čas však jednou zaručeně přijde, jak praví sjezdové příručky.

Tatam byla o víkendu nervozita z posledních dvou kongresů; ba ani kritika do vlastních řad, kterou ještě na loňském sletu modrých ptáků nešetřil například novopečený první místopředseda Petr Nečas, tentokrát nezazněla. Ten tehdy varoval před propojováním zájmů politiků z ODS a lobbistických skupin. Jako by si nikdo z občanských demokratů nechtěl uškodit před rozdáváním štědrých vládních a na ústřední výkonnou moc navázaných funkcí.

Však také zkušený otec zakladatel Klaus varoval, že skutečný test přijde až v momentu přechodu z opozice do vládních pozic a nádavkem pak před novináři utrousil, že občanští demokraté nemají vstupenku do vlády ještě jistou. Jedním z mála politiků ODS, který zareagoval na Klausův zdvižený prst, byl jeho spojenec, předseda poslaneckého klubu Vlastimil Tlustý, který se pokusil o realistickou analýzu přesvědčivého vítězství ODS v krajských a senátních volbách.

Ne pouze Modrá šance a touha lidí po krystalicky pravicových politicích, ale i Jaromír Jágr a Lucie Bílá, kteří na rozdíl od Heleny Vondráčkové a spol., podpořili ODS "z lásky", pomohli sbírat hlasy. Ale hlavně, uvažoval Tlustý, za senzačním vítězstvím mohli stát "zoufalci" Špidla a Gross. Notoričtí hledači rozporů ve vedení ODS by mohli Tlustého slova interpretovat takto: Nikoli geniální Topolánek a skvělá kampaň, ale totální neschopnost soupeřů nám vyhrála volby, aniž bychom museli hnout prstem.

Pravdou je, že v poločase Zemanova vládnutí ODS také uspěla v krajských volbách, a nebýt tehdejší nadějné čtyřkoalice, výsledek občanských demokratů by byl obdobně drtivý jako letos. Přesto minulé sněmovní volby prohráli. Dalšího varování se delegátům dostalo od Nečase, který právě na příkladu čtyřkoalice demonstroval, jak může silné politické sdružení propadnout za pouhých 18 měsíců, když se předem pere o budoucí posty.

Nikde není psáno, že se sociální demokraté do roka a půl nevzpamatují nebo že napravo od středu nevznikne nová politická síla z řad nynějších nezávislých a malých stran. Ani s lidovci by pak Topolánkův "tým vítězství" nemusel získat ve Sněmovně většinu.

PRÁVO 6. prosince 2004