Stalo se, premiér a úřadující předseda se opakovaně, aby to došlo i tomu nejméně poslouchajícímu a nejvíce s kolegy klábosícímu členovi ÚVV - a že jich bylo! -- přihlásil k reformní cestě evropských sociálních demokracií a postavil svou strategii a taktiku na evropské integraci.

Odmítl menšinovou vládu a s neskrývaným despektem vyškrtl ze svého politického diáře jméno Miloš Zeman. Slyšet od Grosse slova v tom smyslu, že ruku k usmíření lze podat jednou dvakrát, ale když se na ni plive nahořklou slinou, je konec, bylo víc než nezvyklé.

Zarazilo to možná i Grossovy odpůrce. Přitom premiérovy podmínky byly řečeny jasně: buď se tady a teď, na tomto jednání, postavíte mé představě o další cestě ČSSD, získáte se svou alternativu většinu, a já se stáhnu, anebo si pak nestěžujte, protože škodné se budu zbavovat.

Žádný alternativní návrh nezazněl, Zemanovi přátelé se omezili buď na literární pokusy, v nichž každá věta začínala je třeba (Oldřich Průša), nebo na sen a la Martin Luther King (Jan Kavan) či na temná slova, že by nejmenovaní vedoucí představitelé měli sami odstoupit (Josef Dobrý).

Ať už si tato družina myslela cokoliv, Grossovu hozenou rukavici nezvedla a ten jim to dal v závěrečném projevu patřičně sníst. Na tiskové konferenci už ale mlžil, že se nepřízeň vůči jeho odpůrcům bude projevovat v tom, že si dá záležet, aby se nedostali na kandidátky v dalších volbách.

Třeba právě na rozpliznutí Grossova tvrdého postoje Zemanovi lidé spoléhají. Navíc vůči Zdeňku Škromachovi nemůže použít rázná vnitrostranická opatření, protože by se pak mohlo snadno říci, že schválně vyřazuje ze hry svého jediného soka v boji o předsednickou židli.

I tak bylo zvláštní, že se Škromach odmlčel. A že nikdo doopravdy nehájil Zemana před Grossovým opovržením, nemají-li se počítat dvě tři poznámky, že se kauza Zeman jen tak ze světa nesprovodí a že není černobílá. Škromach zdůvodnil svůj pobyt v okopu tím, že by stejně nedostal tolik času jako Gross, který mluvil padesát minut. Ale ruku na srdce, Zemanovi by k ovlivnění pléna stačila i pětiminutová lhůta. Personální poušť se tentokrát projevila na straně expremiérových lidí.

Nevyužili šanci vystoupit s vlastní cestou pro ČSSD a pokusit se o většinovou podporu. Ukázalo se, že nejsou připraveni. To je škoda, protože otevřený střet různých koncepcí by mohl soc. dem., která je ve svízelné situaci, jenom prospět. Gross nenechal nikoho na pochybách, že doleva nepůjde. Zastánci levicového směru se tak svou pasivitou dostali do situace, kdy jejich nesouhlasné výroky budou protivnou skupinou klasifikovány jako kverulantství neschopných.

Gross se ostře ohradil proti scénáři rozdělení ČSSD na dvě strany. Co takhle okázale vyhání dveřmi, může se však vrátit oknem. Bude-li úřadující předseda důsledný a neustane-li veřejné zpochybňování jeho kursu z úst prozemanovských sociálních demokratů, dojde na vnitrostranické sankce a otevřené srážky. Gross se v nich zcela jistě opře o rozhodnutí ÚVV, který schválil za absence jiných návrhů jeho proevropskou středovou cestu.

PRÁVO 6. prosince 2004