Zatím je to totiž novinka, ještě zdaleka ne zralá k nějakým zásadním závěrům. V několika českých městech a obcích se objevily radary, které měří rychlost projíždějících vozidel a důkladně dokumentují pachatele jednoho z nejzávažnějších dopravních přestupků. Nejsou to však radary policejní, patří soukromé firmě Czech Radar a obce si je pronajímají na základě smlouvy.

Zájem je prý veliký, převeliký. Počet míst, kde se řidičům rychlost nevyplatí, bude zřejmě narůstat a firma, která tak šťastně vyhmátla bezpečnost chodců coby volný segment trhu, bude obrůstat sádlem. Budiž jí přáno, dělá víc než užitečnou práci.

Jestli si tu však někdo především zaslouží uznání, jsou to lidé na radnicích, kteří do toho obchodu jdou. Velice si tím přidělávají práci, protože za každého prokázaného pachatele - totiž za dokumentaci dopravního přestupku - nejprve zaplatí firmě, pak teprve musí ve správním řízení vyždímat pokutu z pachatele. To, jak známo, v tuzemských poměrech není snadné. Ale kdybych byl občanem města, které se takto stará o mou bezpečnost, jistě bych ve volbách chtěl, aby mi právě tito osvědčení radní zůstali zachováni.

Nemám to štěstí, bydlím v hlavním městě a o své chodecké bezpečnosti si nedělám iluze. Jsem však také občanem státu, jehož centrální instituce stále bytní, aniž by z toho vzešel jakýkoli prospěch. A právě příklad obecních radarů potvrzuje můj názor, že se o problémech Kardašovy Řečice rozhoduje lépe v Kardašově Řečici než v Praze.

A tak mě napadá otázka, jestli radarová konkurence zatlačí i na ceny. Firma Czech Radar zatím prodává dokumentaci o dopravním přestupku za pět set korun. Kolik za tutéž práci zaplatím ze svých daní státní policii, to bohužel nevím, ale rád bych věděl.

PRÁVO 2. prosince