Muž si od loňska odpykává pětiletý trest vězení. Z dřívějšího vztahu má dvě děti ve věku šest a sedm let, které byly svěřeny do péče matky. Když nastoupil do výkonu trestu, požádal o změnu styku s dětmi. Jinými slovy chtěl, aby jej mohly ve věznici alespoň občas navštěvovat.

Krajský soud v Brně ale odmítl styk otce s dětmi upravit s odůvodněním, že „děti nevědí, že je muž ve výkonu trestu, a návštěva ve věznici by mohla pro ně znamenat psychické trauma“.

Vězeň se proto obrátil na Ústavní soud. Upozornil na to, že matka dětí mu odpírá kontakt s dětmi, což brněnský soud v podstatě svým nerozhodnutím potvrdil. „Přestože je za mřížemi, je věznice na návštěvy plně přizpůsobena. Navíc klienta navštěvuje jeho nová partnerka i s jejich dítětem, pro které to není stresující,“ řekl Právu vězňův advokát Pavel Kuchynka.

Po propuštění by byl cizím člověkem

Zdůraznil, že pokud by se otec nedomáhal kontaktu s dětmi a po dobu výkonu jeho trestu by se s nimi vůbec nestýkal, po propuštění by byl pro ně v podstatě cizím člověkem. „Samotný výkon trestu odnětí svobody nesmí být považován za důvod upřít rodiči, který je ve vězení, kontakt s jeho nezletilými potomky,“ uvedl ke sporu ústavní soudce Jaroslav Fenyk.

Zdůraznil, že každý případ je individuální. Omezit kontakt vězně s dětmi lze například v případě, že se odsouzený rodič dopouštěl domácího násilí, týrání, nebo je nebezpečný pro své okolí. To ale vězeň z Rapotic není. Ústavní soud proto nařídil, aby se brněnský krajský soud zabýval případem odsouzeného znovu a důkladně zvážil, zda přeci jen není možné, aby mu byl zajištěný pravidelný kontakt s dětmi při návštěvách nápravného zařízení.