ÚS rozhodl, že firma není povinna informace poskytovat, neboť v zákoně o přístupu k informacím není podobný typ společnosti konkrétně popsán. Zákon neříká, od jakého minimálního podílu účasti státu v obchodní společnosti by se mělo odvodit její postavení veřejné instituce, a tedy i povinného subjektu k poskytování informací. Stát má v ČEZ 70procentní podíl.

Podle Kužílka nyní hrozí zneužití verdiktu ÚS. Například dopravní podniky, krajské nemocnice a další stoprocentně vlastněné veřejné instituce by prý na základě nálezu mohly zmizet z veřejné kontroly tím, že prodají třeba jen jednu akcii.

Nedostatečná kontrola

Podle expertů z projektu Právo na informace navíc v Česku obec, kraj a stát mohou prakticky lusknutím prstů převést gigantický majetek veřejnoprávní instituce na soukromoprávní akciovou společnost.

Podle Kužílka by bylo potřeba upravit zákon o přístupu k informacím tak, aby konkretizoval parametry zařazení obchodní společnosti mezi veřejné instituce, například včetně účelu veřejného zájmu a kvantifikované míry ovládání státem. Podle ÚS je totiž pojem „veřejná instituce“, pod který správní soudy zahrnuly i ČEZ, příliš obecný.

„ÚS bohužel ponechal stranou důrazné upozornění Nejvyššího správního soudu (NSS) na to, že pouhá vlastnická kontrola obrovských veřejných majetků je iluzorní a nebezpečná, nahrávající klientelismu, lobbismu a korupci,“ upozornil Kužílek na názor NSS, podle kterého by ČEZ informace dle zákona poskytovat měl.

NSS totiž nevěří pouhé kontrole ze strany státu či obce. „Veřejnou mocí ovládané entity, pokud by byly vyňaty z působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím, by byly fakticky vzdáleny jakékoliv jiné kontrole než prostřednictvím státu, krajů či obcí jako ovládajícího akcionáře, společníka či zřizovatele. Takovou kontrolu považuje NSS v moderním státě protknutém lobbistickými zájmy na pomezí politiky a veřejné správy za nedostatečnou, snadno oklamatelnou a ovlivnitelnou nelegitimními zájmy,“ napsal správní soud ve svém vyjádření k ÚS.