„Ze začátku nic nenasvědčovalo, že je to tyran. Až později jsem zjistila, že jsem nebyla první napadená. Jeho okolí o tom vědělo a nikdo mi nic neřekl ani nenaznačil,“ svěřila se Šárka Právu.

Následně se dozvěděla, že v minulosti napadl jak svoji sestru, tak svoji matku.
První útok přišel asi po půl roce vztahu. Její přítel přišel domů opilý až ve čtyři ráno a chtěl si s ní povídat.

Volala jsem o pomoc sousedy, dokonce jsem je i jmenovala, ale jediná reakce byla, že zesílili televiziŠárka H.

„Moc jsem ho nevnímala, protože jsem spala. Probudila jsem se až ve chvíli, kdy na mě začal řvát, ať okamžitě vypadnu,“ popsala Šárka. „Pak mě vzal za rameno a za vlasy, vytáhnul mě z postele a přehodil mě přes celý pokoj,“ dodala.

Šlo o první incident. Předtím na ní nikdy nevztáhl ruku, a tak byla v šoku a nechápala, co se to děje. Další den jí partner slíbil, že se půjde léčit. Ona navíc celou věc omlouvala tím, že byl skutečně „mimo“.

Po čase ale zjistila, že nešlo o výjimečný exces. Partner ji znovu napadl, když spala. „Volala jsem o pomoc sousedy, dokonce jsem je i jmenovala, ale jediná reakce byla, že zesílili televizi,“ vypověděla Šárka. Během útoku se jí ještě podařilo vytočit číslo na přítelovu babičku, ale ani ta nepomohla. Pouze jí po čase řekla, že špatně slyšela a myslela, že je to nějaký film z televize.

Netečnost může vést až ke smrti

Další den ráno sousedi sice přišli, ale pouze aby se zeptali, jestli by jim nepomohli s připevněním poličky. Šárka se po čase a několika dalších napadeních rozhodla partnera opustit. Ačkoli původně chtěla, aby jí vrátil peníze a vybavení, které investovala do rekonstrukce jeho bytu, nakonec utekla jenom s pár nezbytnými věcmi.

Před zhruba deseti lety se jí podařilo odejít, a i přes jeho hrozby a zastrašování se k němu už nevrátila. Ještě po letech jí ale zaráží reakce okolí.

Při velkém počtu účastníků dochází k rozptýlení pocitu zodpovědnosti. Říkáte si, však on někdo vhodnější, než já, pomůžepsycholog Dalibor Špok

Celou situaci jí připomněl klip neziskové organizace Rosa, která apeluje právě na sousedy a blízké, aby se nebáli zavolat policii, když slyší nebo vidí, že v jejich okolí dochází k domácímu násilí. V krátkém snímku postarší pár sleduje televizi a u toho popíjí víno a uzobává oříšky. Za stěnou se ale ozývají rány a volání o pomoc. V reakci na to tedy zvýší hlasitost televize. O pár dní později pak ve schránce najdou parte. Podle sdružení Rosa na následky domácího násilí ročně zemře několik desítek žen.

Policejní psycholožka Ludmila Čírtková Právu řekla, že za netečností sousedů se může skrývat více důvodů. Například se mohou obávat, že by pomoci nezvládli. Nebo se prostě jenom do celé věci nechtějí míchat.

„Sousedi můžou mít pocit, že když ti dva jsou spolu a rozhodli se být spolu, tak jsou spolu ze své vůle, tak ať si to spolu vyřídí a vyřeší,“ upřesnila Čírtková. „Další motiv je, že lidé, kteří jsou sami velmi ve stresu, pod tlakem a v psychické nepohodě, tak mají nižší chuť pomáhat druhým,“ naznačila další možný důvod.

Psycholog Dalibor Špok zase upozornil na to, jak pár na ostatní působí. Tedy jestli u nich nejsou hlasité hádky každodenní realitou. „Jak máme odlišit, co už je zoufalý křik, a co další spor v hlučné domácnosti? Mnoho nesprávných rozhodnutí je učiněno v dobré víře nebo následkem opakovaného vystavení hlučným konfliktům, vůči kterým si nájemníci domu už vypěstovali vyšší toleranci. Mezi ohleduplností a rezignací nemusí být ve vnějším projevu zase takový rozdíl,“ dodal.

Velkou roli pak hrají vztahy se sousedy, domnívá se Čírtková. Pokud se navzájem znají a zdraví a mají s nimi třeba i dobré vztahy, tak je pravděpodobnost, že v nouzi zasáhnou, vyšší.

Čím více svědků, tím menší ochota

Problémem není ale jen lhostejnost lidí vůči domácímu násilí. Média před časem informovala o případu znásilněné ženy, kterou její přítel táhl za vlasy přes půlku Brna a u toho ji bil a nikdo jí nepomohl. Podobně neteční byli svědci napadení, které se odehrálo v červnu v pražském metru.

V takovém případě platí podle Špoka „efekt přihlížejícího“. „Při velkém počtu účastníků dochází k rozptýlení pocitu zodpovědnosti. Říkáte si, však on někdo vhodnější, než já, pomůže. Čím méně je svědků nějaké události, tím více se každý jednotlivec cítí zodpovědný za její řešení a pravděpodobnost pomoci se zvyšuje,“ vysvětlil.

Čírtková dodala, že přihlížející tím odpovědnost přesouvají na ostatní a uklidňují své svědomí, že nic neudělali. „Může se také stát, že když svědek zasáhne, tak se oba v konfliktu společně obrátí proti němu,“ vysvětlila Čírtková.