Kdyby se dnes u sousedů konaly volby, vládní koalice by zaplakala. Vyhrál by jasně Ficův Smer, následovaný Mečiarovou stranou LS-HDS, stoupají i akcie SNS extremistického Jána Sloty. Vládní křesťanští demokraté, maďarská koalice a strana premiéra Dzurindy se jim dívají na záda. Zvláštní věc, vždyť Slovensku se pod současnou vládou daří. Jejich měna dlouhodobě tvrdne, devizové rezervy se proti loňsku zvedly o půl druhé miliardy dolarů, makroekonomické ukazatele mají stoupající křivku, prostě Slovensko poplácávají ekonomičtí experti po zádech za odvahu, s níž zavedlo rovnou daň a zavedlo co nejvíc liberálních opatření ve svém hospodářství. Proč jsou voliči nabroušeni na tak statečnou vládu? Snad proto, že mikroekonomický život slovenského voliče se tak výrazně liší od makroekonomické selanky?

Pak je ale divné, že stejné nelásce těší se vláda česká, když v naší zemi je situace ještě lepší. Celkově vedeme si taky skvěle, když OECD odhaduje náš letošní růst ekonomiky na téměř čtyři procenta. Do země proudí investice, snižuje se nezaměstnanost, vláda nezplundrovala příjmy do státního rozpočtu zavedením rovné daně, navíc ale české obyvatelstvo konzumuje ostošest. Není divu, že by ODS ráda vyvolala předčasné volby, vždyť kdy se jí zase naskytne možnost nasednout pohodlně do takhle ekonomicky rozjetého vlaku? A vida, nevděčný volič odsunuje preferencemi nejsilnější vládní stranu ČSSD na úroveň komunistů, kteří pro ekonomiku země nedělají nic, decimuje ji ve volbách.

Sociálním demokratům u voličů nepomohlo, když Špidlova vláda zvládla před dvěma roky na jedničku povodně. Stejně tak Dzurindovi asi nepomůže, když na jedničku zvládne tatranskou apokalypsu.

Co je příčinou neobliby obou vlád? Možná právě vrcholí trend z poloviny šedesátých let, kdy evropská západní politika se začala razantně demokratizovat, což jí přineslo nečekaný efekt. Čím víc občané do práce establishmentu nahlížejí, čím víc ho svým míněním ovlivňují, tím menší mají k vládnoucímu systému důvěru. Proces možná iracionální, leč čísly doložitelný. Asi nastává zlatý čas politické opozice. Útěchou může být, že v její roli se vystřídá každý.

PRÁVO 23. listopadu