V roce 1991, na olomouckém sjezdu OF před rozdělením fóra, jsem navrhl do politického programu OF zavedení kapitalismu. Můj návrh neprošel. Provokoval jsem. Řekl jsem veřejně všem, že pro svůj návrh sám hlasovat nebudu, jsa odpůrcem kapitalismu, že mám ale pocit, že jeho stoupenci už převažují, tak ať OF ukáže svou pravou tvář. Někteří mi nadávali do trockistů, ale kapitalismus schválit se ještě neodvážili. To až pak Václav Klaus a jeho ODS.

Přesto si však myslím, že náš výrok o osvobození režimních funkcionářů byl pravdivý. Revoluce z nich sňala tíhu vykonavatelů a pohůnků diktatury.

Škoda, že to Miroslav Grebeníček nevidí také tak.

Komunistické hnutí bylo vždy spojeno nejen s radikální kritikou vykořisťování, ale i všech forem odcizení a redukce člověka na konzumenta. Vulgární materialismus se tomu říkalo. Pravda, od dob Stalinových to platilo často jen na papíře a už vůbec ne při posuzování života v zemích sovětského bloku. Aby byla komunistická kritika dneška hodnověrná, měla by KSČM uplatnit svou tradiční kritiku i na období před rokem 1990. Měla by říct, proč stát tehdy skýtal lidem sociální jistoty, ale sociální, hospodářská a kulturní práva jim zajišťoval v mnohem menší míře než dnes.

Místo toho nadbíhají předáci KSČM předlistopadové nostalgii a úplnému odmítání dnešních poměrů lidmi, kteří jsou často sociálně na dně. Chválou nebo relativizací předlistopadového období jim ale nepomohou.

KSČM si na rozdíl od západních komunistů nepřibrala do své každodenní praxe boj proti xenofobii, rasismu a národnímu šovinismu a nakazila se národovectvím. Je protiněmecká, poměry hodnotí z hlediska údajných zájmů českého etnika, místo aby propagovala zájmy české společnosti při její integraci v EU. Nedopusťme změny výsledku druhé světové války!, říká. To zní při pohledu na mapu směšně. Evropa se změnila, žijeme v ní svobodněji, patové příměří dvou supervelmocí je už historií.

Ano, lze namítnout, že globalizace a americký četník je horší než starý bipolární svět. Mluvme o tom, i o cestách, jak to změnit.

O omluvy KSČM dnes stojí jen pár antikomunistů. Dost lidí se ale naštve, když slyší, že v KSČ byly chyby, ba někdy jaksi i zločiny, ale strana sama je už dávno uznala! Pokud nebude i kritika minulosti aspoň tak radikální jako přítomnosti, budou KSČM volit jen lidé v sociálním propadu, nostalgici a extremisté. KSČM má daleko do přitažlivé socialistické strany, dále než ČSSD, trpící zase jinými neduhy.

KSČM ale není strana nedemokratická. Kdo to tvrdí, měl by to dokázat ještě jinak než poukazem na její název. Stanovy, programové dokumenty a činnost KSČM nejsou v rozporu s českými zákony a ústavním pořádkem.

Neznám pošetilejšího hesla než "s komunisty se nemluví". Hlásají ho ti, kdo s komunisty v parlamentě a na radnicích denně mluví. Historii by parlament na svých schůzích neměl ani hodnotit, ani oslavovat, je tu proto, aby přijímal zákony. Ale slavnostní zasedání 17. listopadu s vystoupením KSČM bylo nabídkou dalšího kroku z umělé izolace, v níž tato strana je. Škoda, že ho Miroslav Grebeníček nevyužil.

Vrtění hlavou přítomného prezidenta republiky Václava Klause je jen drobná vada na kráse - hlava státu se nevrtí. Odchod pravicových poslanců spolu s Václavem Havlem při Grebeníčkově projevu je pošetilá klukovina. U Havla ovšem tradicí. Ale přesto: Vzpomněl si Václav Havel, postávaje v kuloárech, že to byl on, kdo usedl v listopadu a prosinci 1989 ke kulatému stolu s komunisty? A to bylo tenkrát nejrozumnější řešení. Škoda, že později už neuznával, že je potřebuje. Avšak ne-li Havel, demokracie s nimi mluvit potřebuje. A občas jim i naslouchat. Kvůli občanům, kteří jsou ostatně voliči.

PRÁVO 22. listopadu