Noční práci žen omezoval Zákoník práce jen do roku 1994, tehdy s ní musely souhlasit odbory. Evropská sociální charta, přijatá v ČR v roce 2000, ukládá státu regulovat noční práci žen jen v průmyslu. Úmluva Mezinárodní organizace práce o noční práci (1997) zavazuje k ochraně nočních pracovníků a zvláště žen. Jaká opatření k naplnění těchto závazků vláda přijme? A jaké kroky učiní na ochranu protiprávně vykořisťovaných pracovnic velkoprodejen, často cizinek? I taková opatření by pomohla malým obchodníčkům v konkurenčním boji.

Zaplašíme-li paranoické podezření, že v klubku zájmů jsou zájmy obchodních řetězců ty hlavní a že mocná je jejich lobby, můžeme se ptát, zda riziko propuštění - prý až 15 tisíc zaměstnanců - je reálné a zda ho nevyváží důstojnější pracovní podmínky velkoprodejen a oživení obchodu v menších prodejnách do 200 čtverečních metrů, na něž by se zákaz noční a sváteční práce nevztahoval. A kolik lidí vlastně nakupuje v noci?

Liberální stát nemůže rozhodovat o tom, co mají občané v noci dělat, ideologické či náboženské důvody nemohou vést ke státní regulaci. Nemůže k ní vést ani odpor ke globalizaci, jíž je postupná likvidace maloobchodu symbolem.

Jestliže ale místopředseda vlády Martin Jahn hovoří o konkurenčních výhodách pro české velkoprodejny u rakouských a německých hranic, lze se tázat, zda to nebude platit i pro regulaci prostituce. Neomezované poskytování sexuálních služeb hned za hranicí je přece také v českém obchodním zájmu. Nejen lidovce, ale většinu Sněmovny by tato argumentace morálně a některé i vlastenecky asi pobouřila.

Poslanci navrhují zakázat i noční a sváteční provoz v zastavárnách, bazarech a sběrnách surovin. Snížila by se kriminalita, zloději by totiž nemohli "zboží" okamžitě prodat. Nonstop zastavárny, kam v noci někdo přinese i deset mobilů, je opravdu česká zvláštnost. Vláda ji odmítnutím návrhu zákona podpořila.

Celá otázka je složitá a je spíše věcí zvyku a kultury. Je podivné, že se česká vláda přiklonila k absolutní deregulaci, kterou vykazují nové unijní země - od Estonska až po Maďarsko. Je to pochopitelné, ještě před 15 lety jsme trpěli regulací všeho. Poslanecká sněmovna by mohla být ale uvážlivější a mohla by posunout naši zemi tam, kde chápou, že svoboda je nutně podmíněna i ochranou nejrůznějších zájmů i práv a že regulace může být a často bývá mravná a společensky prospěšná.

PRÁVO 18. listopadu