I proto je politická "analýza", podle níž výsledky voleb vypovídají o špatném vládnutí, kterou nám pohotově nabídl Václav Klaus, ve skutečnosti jen dalším příkladem prezidentovy stranickosti a manipulace s veřejným míněním.

Krajské volby se od voleb celostátních zásadně liší. Tak především na krajské úrovni nenabízejí strany vize celkového rozvoje státu. Pravomoci krajů jsou omezené a při jejich výkonu se mnohem méně uplatňují ideologické preference stran. Krajská správa je někde napůl cesty mezi veskrze pragmatickou komunální politikou, kde pro ideology není žádné místo, a politikou celostátní, kde strany nabízejí komplexní vize rozvoje společnosti v souladu se svým ideovým umístěním na pravolevé škále.

V krajských volbách také mnohem více záleží na kvalitě a hustotě místních organizací stran. Sociální demokraté v tomto ohledu zaostávají za občanskými demokraty, komunisty i lidovci. ČSSD je především celostátní stranou, která těží ze zavedeného jména a tradic, ale která si zatím nevybudovala silné pozice na nižších úrovních. ČSSD má navíc ve srovnání s ODS i s lidovci poměrně malý rezervoár kvalitních osobností na krajské a komunální úrovni. Strana občas působí dojmem hlavy bez těla.

Voliči v krajských volbách vynášejí soud především nad konkrétními manažerskými schopnostmi stran a jejich krajských politiků. I zde má soc. dem. problém. Ten je umocňován tím, že ČSSD nemůže poukazovat na minulé výsledky, protože v prvních krajských volbách, za předsednictví Miloše Zemana totálně pohořela. Sociální demokraté vlastně dodnes platí na krajské úrovni dluh za Zemanovu politiku, která byla založena na silném vůdcovství na centrální úrovni a málo se starala o nižší patra politiky.

Výsledky krajských voleb jsou také silně zkresleny nízkou volební účastí. Je totiž jasné, že i navzdory všem zmíněným deficitům by výsledky ČSSD byly o poznání lepší, kdyby k volbám přišlo třeba jen o deset procent voličů více. Dobře organizované strany, s tvrdými voličskými jádry, jako jsou ODS, lidovci a zejména komunisté z nízké účasti profitují.

Jestliže chce ČSSD dosahovat na krajské a komunální úrovni lepších výsledků, musí nejen zlepšit svou organizační síť, ale musí také začít důsledně vychovávat novou generaci politiků. Těm musí nabídnout určitou perspektivu politické kariéry. Mladí lidé nebudou mít zájem o práci ve straně, kterou považují za vnitřně "zabetonovanou" nebo nemoderní.

Nic z toho, co bylo řečeno, nesnižuje úspěch ODS. Ta si na krajské úrovni vychovala novou generaci politiků, z nichž někteří se velmi brzy začnou uplatňovat na celostátní úrovni. Přesto by v analýzách toho, co výsledky krajských voleb znamenají pro budoucnost vlády, a jak mohou ovlivnit volby do Poslanecké sněmovny, měla být ODS i její čestný předseda opatrnější a skromnější.

Příliš mnoho vítězného ryku okolo téměř totální dominance ODS v krajích a zisků nových křesel v Senátu by mohlo občanským demokratům uškodit. Voliči totiž mají tendenci vyvažovat sílu stran. Mnoho z nich může odstrašit představa, že by po volbách v roce 2006 vedla ODS vládu, dominovala oběma komorám parlamentu i naprosté většině krajů.

V neposlední řadě i proto, že čestný předseda ODS se ve funkci prezidenta chová už zcela nepokrytě stranicky, což by v případě volebního vítězství ODS v roce 2006 mohlo vést k vytvoření prezidentského systému de facto, i když ho v České republice nemáme de iure. Tedy systému, kdy se bude skrze mocnou ODS, dominujícím všem úrovním české politiky, vládnout z Hradu.

PRÁVO 15. listopadu