Součástí petice byl doprovodný dopis, ve kterém jsme našim ústavním činitelům kladli naléhavé otázky ohledně jejich postoje k připravované agresi a prosili jsme je o vyjádření. Ukázalo se, že z celé naší politické špičky bere své voliče vážně jedině předseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Vyjádřil ochotu setkat se s autory petice a svůj postoj jim v diskusi vysvětlit. Jako jediný se zachoval na úrovni. Co udělali ti ostatní?

 Petr Pithart, předseda Senátu, hlas tisíců občanů prostě ignoroval. Velice často a rád mluví o občanské společnosti. Když se však na něj obrátí nikoliv nevýznamný segment občanské společnosti v kritické situaci, nemá zrovna čas. Naléhavý dopis, který jsme adresovali jemu, předal petičnímu výboru, jenž nás ujistil, že na své příští schůzi (zřejmě po skončení války, až bude více času ) celou věc projedná.

Postup Petra Pitharta je jistě v souladu se zákony. V souladu se zákony bohužel není přitakání agresi proti třetí zemi. Jednací řád Senátu získal přednost před ohledy na mezinárodní právo. Takovou pojistkou míru a bezpečí je tedy Senát.

Předseda vlády Vladimír Špidla na nás také neměl čas. Neobměkčilo ho ani to, že mnozí z nás, signatářů petice, jsme byli v posledních volbách jeho voliči. Zřejmě je přesvědčen, že o voliče nebude mít díky své skvělé politice ani příště nouzi. Dopis, který jsme adresovali jemu osobně, předal na ministerstvo obrany a my jsme byli jeho sekretariátem vyrozuměni, že si máme najít příslušná stanoviska někde na internetu.

Víme, že pan premiér má mnoho práce s řešením životně důležitých pletich ve své straně. Možná nemá ani čas prostudovat si, co říká usnesení Norimberského tribunálu o zločinech proti míru. Pamatuje se v něm i na ty, kdo se zločinu proti míru dopouštějí třeba jen svou pomocí při plánování a přípravě útočné války či války porušující mezinárodní smlouvy. Snad si tato ustanovení spolu s příslušnými pasážemi Ženevských dohod z roku 1949 a protokolu k nim z roku 1977 najde alespoň dodatečně na internetu.

Přiznám se, že nejvíce nadějí jsme skládali v nového prezidenta. Uvedl se přece hezkými řečmi o tom, jak bude prezidentem všech občanů. V doprovodném dopise jsme mu to připomněli a sdělili mu, že pokud se zachová jako státník, vyváží to v našich očích to, co se nám nelíbilo na jeho politice v devadesátých letech. Vyjádřili jsme velkou naději v to, že Václav Klaus nyní, kdy má nezanedbatelné pravomoci, dokáže opravdovost svého postoje z parlamentu, v němž nehlasoval pro vyslání naší jednotky do Zálivu.

Nyní může Václav Klaus jako vrchní velitel naší armády učinit pro zachování tváře naší země mnohé. Válka už začíná a Václav Klaus na náš dopis zatím vůbec neodpověděl.

Tak přesně taková je dnes, v předvečer útoku, váha hlasu občanů a voličů v Čechách a na Moravě.

(Autor je sociolog.)

PRÁVO 19. března