Ve dvanácti letech Tereze transplantovali srdce. Operaci provedli lékaři v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie (CKTCH) 13. června 1997.

Bylo to po čtyřech letech, kdy měla dívka zdravotní potíže, zadýchávala se při chůzi do schodů, později i při běžné chůzi. Diagnóza – nemoc srdečního svalu (idiopatická kardiomyopatie).

„S novým srdíčkem jsem se sžila rychle, byla jsem najednou plná energie a síly, chtělo se mi běhat a skákat. Bylo to prostě moje nové srdíčko,“ vzpomíná na dny krátce po operaci Tereza Polesová Beerová, dnes jednatřicetiletá absolventka obchodní akademie, která žije poblíž Třeboně.

Tereza dospívala a lékaři ji po celou dobu nabádali, jen ať náhodou neotěhotní, ať bere antikoncepci, že není žádoucí, aby s transplantovaným srdcem podstoupila porod.

Šťastná maminka Tereza s dcerou Adriankou a babičkou Evou na kontrole v transplantačním centru v Brně.

Šťastná maminka Tereza s dcerou Adriankou a babičkou Evou na kontrole v transplantačním centru v Brně.

FOTO: Miroslav Homola, Právo

„Když jsme však slyšeli o první ženě v ČR po transplantaci srdce – Petře Schánilcové ze Strakonic, která v roce 2011 porodila zdravou holčičku –, bylo rozhodnuto, jdu do toho,“ říká k rozhodnutí mít dítě Tereza.

První žena s novým srdcem, která porodila v České republice, byla Petra Schánilcová ze Strakonic. Operaci provedl tým v IKEM Praha v lednu 2009. V červenci 2011 (ve svých 30 letech) žena císařským řezem předčasně porodila holčičku Lucinku. Dnes jsou obě zdravé.

„Přestože jsem věděla o všech rizicích, věřila jsem, že to dobře dopadne. Vnitřně jsem cítila, že jsem dostatečně silná, a moje srdíčko fungovalo tak, jak mělo,“ líčí Tereza.

Prvního února loňského roku pak jako druhá žena v Česku porodila Tereza v bohunické nemocnici dceru Adrianu vážící 2,2 kg a s délkou 44 cm.

Rizikové těhotenství

Pro ženy s transplantovaným srdcem není rizikový jen porod, ale celé těhotenství.

„Důvodů je víc, hlavní je možná ten, že všichni pacienti po transplantaci jakéhokoli orgánu musí brát imunosupresivní léčbu (léčba, která brání negativní reakci těla na nový orgán, pozn. red.), a tyto léky mohou způsobit možnost vzniku vrozené vady nějakého orgánu nebo úmrtí plodu nebo mohou zpomalovat vývoj plodu,“ vysvětluje Petr Němec, ředitel CKTCH, chirurg, který byl v roce 1997 u Tereziny transplantace.

„Některé léky jsou více rizikové a problém u transplantace srdce spočívá právě v tom, že nejrizikovější lék se nedá vysadit,“ dodává.

Těhotenství může mít také negativní vliv na tělo matky, imunologické procesy se totiž mohou změnit a tím může být ohroženo i srdce matky. Během těhotenství je třeba hlídat obojí – srdce matky i celý plod, aby se zjistilo, že se vyvíjí normálně.

Dnes je Tereza Polesová Beerová v částečném invalidním důchodu a jejím snem je mít ještě jedno dítě.

„Ženám, které jsou stejně jako já po transplantaci srdce a touží po vlastním dítěti, bych vzkázala, že kromě toho, že musí být zdravé, tak musí mít v sobě dostatečnou víru samy v sebe a cítit tu vnitřní sílu. Zatím je nás sice málo, ale věřím, že se to už brzy změní,“ zamýšlí se nad osudem žen s novým srdcem Tereza.