Franz Peter Künzel se narodil v roce 1925 v Hradci Králové v německé rodině a ještě do konce války to dotáhl až na nadporučíka wehrmachtu. Po návratu byl i on odsunut do Západního Německa, kde se však stejně rychle vypracoval do prestižního deníku Süddeutsche Zeitung. Jako špičkový překladatel z češtiny se stále víc účastnil i kulturního života své bývalé vlasti. V roce 1969 napsal dokonce článek, v němž hlavní vinu za vpád armád Varšavského paktu připsal hazardérství československých spisovatelů, jmenovitě Václavu Havlovi a Pavlu Kohoutovi.

Proto mu neublížilo ani to, že založil Emigrantské Büro na pomoc čs. uprchlíkům. Stal se i přesto jednou z mála zahraničních hvězd, kterou se mohli pražští normalizátoři chlubit. Vyznamenávali ho a často hostili na zámku Českého literárního fondu v Dobříši. Po listopadu 1989 označil svůj někdejší výrok za nešťastně překroucený a stal se váženým nestorem svého oboru. Nečekaný další rozměr mu teď daly čerstvě otevřené archívy.

Z nich plyne, že byl už v roce 1948 vysazen do Němec řízeně, jakožto od roku 1947 agent zdejší zpravodajské služby, která ho předávala i jiným zájemcům. Pod krycím jménem Červenka donášel pak nejen na československé emigranty, kterým pomáhal, ale především na své sudetoněmecké rodáky, speciálně na tehdejšího čelného funkcionáře landsmannschaftu Franze Neubauera.

Lze si představit, že se dal těsně po prohrané válce naverbovat ze strachu, při dobré vůli snad i to, že jeho původní pohnutky mohly být ideové povahy. Jenomže pečliví účetní Státní bezpečnosti vyčíslili mzdové a jiné náklady na něho v osmdesátých letech úctyhodnou částkou 320 659 Kčs. Pouze za rok 1983 činily jeho devizové diety 6 000 DM. A na závěr bonbónek: dík sametovosti českého převratu dostal od svého řídícího důstojníka Zdeňka Kašpara dva tisíce marek ještě v lednu 1990 !

Franz Peter Künzel, vážený občan Spolkové republiky Německo a nositel jejího Záslužného kříže, oslaví zanedlouho své osmdesáté narozeniny. Přejme mu ze srdce, aby je veřejnost obou zemí oslavila, jak si jubilant zaslouží za to, že byl placeným fízlem déle než překladatelem a stal se tak bavorským Sabinou bohemistiky. Já malý poupě / koukám na to hloupě / takováhle křivota / jako náplň života...

(Autor je spisovatel)

PRÁVO 13. listopadu 2004