Být šéfem ČSSD, učinil bych to. Za jediného předpokladu ovšem. Kdyby totiž vysočinský "císař" vydal před nedávnými volbami rozkaz asi tohoto obsahu: Nemám rád Stanislava Grosse ani jako člověka, ani jako politika. K řízení strany nedorostl. Ve volební kampani ji prodává asi jako jeho žena kosmetiku. Sociální demokracie je však pro mne i pro společnost příliš veliká hodnota, než abych se nepovznesl nad osobní zášť. Proto já, Miloš Zeman, vyzývám občany, aby jí dali svůj hlas.

Miloš Zeman se však jako stranický "srdcař" neprojevil, svoji nenávist vůči sedmadvaceti stranickým pánům, kteří proti císaři údajně zvedli revoltu při prezidentské volbě, nepřekousl. Vůči ČSSD zaujal postoj čím hůře, tím lépe, však ještě budou prosit. Vrátím se, až ve vedení nebude nikdo ze sedmadvaceti zrádců. K tomu přičinlivě zbrojnoš Dašek: z těch, co ho podrazili, už je ve vedení pouze Gross. Návrat Napoleona z Elby?

Miloš Zeman je v historii jako doma a jistě zná příběh návratu Napoleona k moci. Francouzi, unaveni tupostí ponapoleonovského režimu, rychle odpustili císaři jeho nezřízené mocenské ambice, aroganci a neustálé rekrutýrovky. Vzpomínali na to, že pod císařem Francie ovládala Evropu. A tak po jeho vylodění přecházely na jeho stranu celé pluky. Budou tak činit i pluky ČSSD?

Možná pak, že stranická inzerce bude psát jako pařížský tisk na jaře 1815: Netvor se vylodil! Uchvatitel postupuje! Napoleon před Paříží! Jeho veličenstvo zítra uvítá milující Paříž! Jenže za sto dní přišlo Waterloo a střízlivým politikům dalo hodně práce zachránit pro Francii alespoň historické hranice. Kdo ale bude maršálem Neyem? Císařem dlouho protežovaný sloužil čas Bourbonům, slíbil jim, že Napoleona přiveze v kleci, přidal se opět k císaři a po Waterloo ho Bourboni zastřelili. Role jako dělaná po Grosse.

Miloš Zeman nestvořil ČSSD, to sociální demokracie stvořila jeho, jako Francie Napoleona. Oba použili svého stvořitele jako nástroj k naplnění svých osobních ambicí. Rozdíl tu však je. Napoleon se alespoň pokusil Francii modernizovat a vtisknout jí řád a po prohře nezanevřel ani na armádu, ani na Francii, jim patřila jeho poslední slova. V zatím posledním rozkaze císař Zeman pro stranické pěšáky v jejich těžké chvíli slova nenašel. Snad po Waterloo.

PRÁVO 10. listopadu