Letošní volby tuto tendenci potvrdily. Základní shoda zůstává. Je důležité si ji uvědomit, aby bylo možno výsledky správně hodnotit. Znovu potvrdily, že v polistopadovém vývoji existují určité faktory, jejichž váha je poměrně stabilní a významná po celou dobu této demokratické evoluce české společnosti. Volební kampaně mají proto nutně jen omezený vliv.

Do prvých komunálních voleb na podzim 1990 vstoupili jako hlavní politická síla, jež se zasloužila o změnu politického režimu, představitelé OF. V procesu jeho štěpení na přelomu roku 1990-1991 většinu z nich tvořila aktivní část vznikající ODS. Menší část působila nějaký čas v OH a v ODA. Tato vrstva nově zvolených komunálních představitelů byla vlivnou složkou politických sil, jež prosazovaly politickou i sociálně ekonomickou transformaci v ČR a jež se - v odporu ke starému režimu - hlásily k pravici.

Tuto vlivnou pozici v komunální a od roku 2000 i v krajské politice si stále udržuje. Jak už to bývá, někteří její reprezentanti selhali, někteří si mysleli, že zákony pro ně neplatí a že mohou s obecným majetkem nakládat jako s vlastním, většina z nich se však osvědčila a získala si poměrně značnou autoritu a důvěru u občanů.

Vedle této silné skupiny komunálních politiků, jimiž disponuje ODS, získala v komunální politice od prvých voleb v roce 1990 poměrně široké zastoupení díky své početné členské základně dřívější státostrana, KSČM, a s ní také KDU-ČSL, jež měla v době svého působení v rámci Národní fronty značný počet členů a stabilní podporu v určitých oblastech země.

ČSSD vstoupila do parlamentní i komunální politiky začátkem polistopadového vývoje mimo hlavní proud, který o něm rozhodoval. I z tohoto důvodu byla slabá nejen svým reálným vlivem, ale i počtem členů, což se jí dařilo postupně měnit teprve v průběhu delšího vývoje. Na republikové úrovni již v roce 1996 se stala pod Zemanovým vedením druhou parlamentní stranou a hlavní silou opozice. V roce 1998 zvítězila a utvořila menšinovou vládu. Stalo se tak proto, že na této úrovni to byl politický zápas programového charakteru, kdy značná část občanů poznala pravou podobu kapitalistické restaurace prosazované ODS a dala proto důvěru soc. dem.

Slabost, kterou ale ČSSD měla na úrovni komunální, se jí překonat nepodařilo ani v průběhu dalších let. Projevila se i v krajských volbách 2000. Jsem přesvědčen, že i kdyby nebyly krizové jevy v působení soc. dem. za předsednictví Vladimíra Špidly, neexistovala tu reálná šance tuto slabší pozici vzhledem k ODS výrazněji změnit již v těchto krajských volbách.

V komunální i regionální politice rozhodují o úspěchu kandidátek stran více jiné faktory (zakotvenost a důvěryhodnost jejich personální reprezentace) než ve volbách do Sněmovny. Nemalý vliv na výsledek voleb má i poměrně malá volební účast. Voliči ODS i KSČM a KDU-ČSL jsou stálejší a disciplinovanější než ti občané, kteří sympatizují se soc. dem. I tento jev je důsledkem politického vývoje země po listopadu 1989.

Výsledek ČSSD v krajských volbách jistě nelze považovat za úspěch. Vzhledem k masívní volební kampani, která připomínala kampaň do Sněmovny, mohla vzniknout nepřiměřená očekávání. Úspěch se však nedostavil a znovu se ukázalo, že je na místě střízlivost. Že volební kampaň, i když je třeba invenční a dobře vedená, sama není s to změnit postoje občanů. Znovu se potvrdilo, že tu působí dlouhodobější vlivy, které utvářejí konkrétní podobu stranické reprezentace na komunální a krajské úrovni, jež se žádným politickým aktivismem rychle změnit nedají.

Přitom je třeba důrazně připomenout, že z výsledku těchto voleb nelze činit žádné přímé konsekvence k možným výsledkům voleb do Sněmovny v roce 2006, protože přímá vazba mezi nimi neexistuje. Divím se, že prezident republiky tento zjevný fakt nerespektuje a předkládá občanům k věření stranickou dezinterpretaci ODS.

PRÁVO 10. listopadu 2004