Při hlasování se utvářela někdy nečekaná spojenectví. Například zákon o daňových úlevách pro rodiny prosadily hlasy koalice, ODS se zdržela a komunisté byli proti. ODS chápu: proti snížení daňového zatížení je jí žinantní hlasovat, ale být pro, když zákon vyšel z dílny koalice, kde má hlavní slovo sociální demokracie? Nechápu komunisty. Onen zákon prý pomůže bohatým. Je samozřejmě možné, že několik "bohatců" si jím i přimastí kapsu. Já však vidím tisíce rodin, kde živitel vydělává 13-15 tisíc korun, žena je doma nebo výdělečně jen paběrkuje. Jistě že nic moc, ale lepší než nadávat na tmu je zapálit alespoň svíčku.

Velké téma před volbami do krajů a do Senátu byly převody krajských nemocnic na obchodní společnosti. Podezírám vládu, především však ČSSD, že v tomto případě hodně zaspala. Z leknutí po probuzení z toho především ČSSD učinila volební téma. Podle mého názoru pozdě, problém však zde je. Ve spořádanější zemi, kde pravidla a etika podnikání, jakož i vymahatelnost práva jsou větší a apetit loupeživých baronů je držený na kratší uzdě, nemocničních akciovek bych se asi nebál. Jako bych se nebál ani spořit si na penzi do soukromých penzijních fondů.

V této zemi se po zkušenostech devadesátých let bojím obého. Taková nemocnice na lukrativním místě v centru města by v režimu akciové společnosti po nějakém tunelu přímo volala, neboť pozemek, na které stojí, může mít cenu zlata. Ďábelské pokušení.

Sto osm miliónů tun emisních smradů, které české podniky mohou za rok vypustit do atmosféry, je kompromis mezi "dobytkem" Ambrozkem a "kokoty" z hospodářského výboru. Není však vyloučeno, že Brusel v tom při schvalování uvidí skrytou dotaci podniků (s povolenkami na zamořování ovzduší se totiž bude obchodovat) a dá za pravdu ministru Ambrozkovi. V tom případě poslanci (ČSSD) a předsedovi hospodářského výboru Hojdarovi navrhuji, aby vůči Bruselu použil nadávku mírnější: třeba ošklivé káčátko!