Lepší časy jsou v jejich podvědomí spojeny s 90. léty a exprezidentem Billem Clintonem, který mimochodem zůstává i nyní bezkonkurenčně nejpopulárnějším americkým politikem.

Bush vyhrál navzdory tomu, že se zcela zhroutily důvody, jimiž ospravedlňoval invazi do Iráku, přesto, že se tato země místo výkladní skříně arabské demokracie stala arénou ozbrojeného střetu, v němž už zahynulo přes 1 100 amerických vojáků.

Vyústění amerických voleb proto zaskočilo okolní svět, který společně s mnoha Američany považoval prezidentovo fiasko za "cestovní poukázku" do politického důchodu.

Bush místo toho dokázal přesvědčit značné množství spoluobčanů, že úder proti Iráku je pokračováním jeho boje s terorismem, který mu po útoku na USA 11. září 2001 vynesl velký kredit a že pokračující slušný ekonomický růst nakonec přinese i dost pracovních příležitostí.

Nová "doba ledová" zatím nehrozí Bush imponuje mnohým v USA tím, že nikdy nezapochyboval nad žádným ze svých rozhodnutí. Naopak stylem připomínajícím obchodní marketing opakoval, že v Iráku jsou svoboda a demokracie na postupu, ať odtud přicházela jedna horší zpráva za druhou.

Jeho politika daňových škrtů zároveň vyhovuje podnikatelským kruhům, majetným a tak či onak vylepšuje i rodinné rozpočty vrstev se středními a nižšími příjmy.

Hájí postoje konzervativních křesťanů zejména z venkovských oblastí a jejich názor o důležité úloze víry v politice, odpor k rozšíření výzkumu lidských kmenových buněk a k interrupcím, i k povýšení svazků osob stejného pohlaví na úroveň manželství.

Bushovo vítězství v tomto směru zřejmě zvýrazní kulturní rozdíly mezi současnými USA a Evropou a určitě zbrzdí výraznější oteplení politických vztahů s řadou evropských spojenců, kterým se nezamlouvala invaze do Iráku. Nebezpečí, že transatlantické vztahy znovu ovládne "doba ledová" zatím nehrozí.

Záleží ovšem na tom, sáhne-li Bush opět jednostranně k použití vojenské síly tentokrát proti Íránu kvůli jeho snaze vyvinout jadernou zbraň. I když budou mít "jestřábi" v druhé Bushově vládě stejný, ne-li větší vliv, narazily už USA v Iráku na určité limity svých vojenských možností a zásah proti sousednímu Iránu by mohl přerůst v těžký pozemní konflikt.

Demokrat Kerry měl vítězství také na dosah. Potvrdil svoji pověst kandidáta, který dokáže skvěle zaútočit z druhé pozice a svedl s prezidentem vyrovnaný duel.

V situaci, kdy Američany velmi motivovalo, který z kandidátů bude lépe čelit terorismu, se Kerry v srpnu dopustil vážné chyby, když včas nečelil kampani skupiny vietnamských veteránů, kteří zpochybňovali jeho bojové zásluhy a způsobilosti být vrchním velitelem. Připomínali zejména, že po návratu z Vietnamu válku ostře kritizoval.

To podpořilo Bushovu strategii vylíčit demokrata jako člověka, který mění názory a své postoje a to i v otázkách terorismu. Kerry musel například pracně vysvětlovat proč v říjnu 2002 hlasoval pro Bushovy válečné pravomoci a pak vystoupil proti invazi do Iráku, což podkopalo jeho výraznější podporu.

Nepříjemným překvapením pro Kerryho ve volební den bylo i jak těžce musel bojovat o Ohio, které za Bushe ztratilo 200 tisíc pracovních míst. Volby 2004 tedy neuzavřely Bushovu éru v Bílém domě, ale otočily jen stránku jeho vlády. Čím jí popíše, se nyní bude snažit svět dešifrovat.

PRÁVO 4. listopadu