Článek
Zatímco v 90. letech se důvěra v armádu pohybovala pod hranicí 50 procent, v roce 2002 se dostala až na 78 procent. Průzkum z tehdejšího září následoval po ničivých povodních, rok poté důvěra poklesla o 25 procentních bodů a vrátila se na dřívější úroveň.
„Pokud ponecháme stranou extrémní hodnotu po povodních roku 2002, je současná míra důvěry v armádu dlouhodobým maximem,” připomněla agentura.
Podobný výkyv v roce 2002 je patrný i u důvěry v policii. Ta v 90. letech musela veřejnost přesvědčit o své důvěryhodnosti, která se pohybovala i pod hranicí 30 procent.
„Názor na armádu a policii je vzájemně provázán, více než polovina občanů (55 procent) důvěřuje jak armádě, tak policii. A naopak pětina (20 procent) nedůvěřuje ani jedné z obou institucí,” konstatoval STEM.
Vliv má i hodnocení ministrů
Do vnímání obou ozbrojených složek se promítá i hodnocení resortních ministrů. Ti, kteří mají příznivý názor na ministra vnitra Milana Chovance, důvěřují policii častěji (71 procent). Ti, pro něž je ministr nedůvěryhodný, deklarují důvěru pouze v 56 procentech.
„Rovněž u ministra obrany platí, že lidé, kteří Martina Stropnického hodnotí příznivě, mají vyšší míru důvěry v armádu (84 procent) než ti, kteří na něj mají negativní názor (62 procent),” uvedl STEM.
Obecně deklarují vyšší důvěry lidé s vyšším vzděláním, byť v posledních letech je patrné, že armáda získala důvěru i mezi lidmi s nižším vzděláním.