Článek
„Výsledky či naše zjištění jsou poměrně tristní, potvrdily náš předpoklad, že situace kolem populace sýčka obecného je velmi špatná,“ potvrdil Petr Orel, předseda novojičínské organizace ČSOP, vedoucí Záchranné stanice a Domu přírody Poodří v Bartošovicích a koordinátor projektu Monitoring sýčka obecného na Moravě.
Závěry odborníků vychází z pozorování sýčků, které provedli ochránci přírody z Novojičínska na ploše 6295 kilometrů čtverečních.
Využívali přitom tři metody. Tou nejdůležitější bylo pořizování zvukových záznamů na vybraných lokalitách a jejich následná počítačová analýza.
„Záznamníky byly dva, tři dny a některé i týden umístěny v terénu. Celkem byly v 631 lokalitách, šlo o obrovské množství záznamů, které bylo nutné následně analyzovat,“ popsal Orel s tím, že dalšími metodami byla provokace pomocí hlasových nahrávek teritoriálního hlasu samců sýčka a fyzický monitoring.
„Tam, kde byl výskyt sýčka potvrzen, se ještě umisťovaly fotopasti,“ řekl.
Patří mezi nejohroženější druhy
Sýček obecný (Athene noctua) je malá sova, na výšku měří 20 až 22 centimetrů a váží mezi 150 až 160 gramy. Momentálně patří mezi nejohroženější druhy sov u nás. Přitom ještě v 50. a 60. letech minulého století obýval všechny nížinné a středně položené oblasti a patřil u nás k nejhojnějším druhům sov.
Na severu Moravy a ve Slezsku se nakonec podařilo ochráncům přírody najít devět lokalit, kde se sýček obecný vyskytuje. „Většina z nich přitom byla v okolí Bartošovic, kde se od roku 2000 věnujeme repatriaci mláďat,“ upozornil Orel a dodal, že dalších šest mít výskytu sýčka potvrdilo sledování ve Zlínském kraji.
I když monitoring ukázal 15 lokalit, ve kterých sýček hnízdí, mláďata zřejmě vyvádí ptáci jen v minimu z nich. „V roce 2015 se podařilo doložit úspěšné vyhnízdění pouze na jedné lokalitě v Moravskoslezském kraji, loni to byly dvě lokality, přičemž jedna byla v Moravskoslezském a druhá ve Zlínském kraji,“ podotkl koordinátor projektu.
Hlavní příčiny ohrožení sýčka obecného vidí Orel v nedostatku vhodných loveckých teritorií, špatné kvalitě potravy a nedostatku kořisti, nedostatku bezpečných hnízdišť, nebezpečí v podobě dopravy či přímého pronásledování a velmi malé populace, která od sebe navíc žije odděleně.
Součástí projektu byla i výroba 300 speciálních budek čtyř typů a jejich umístění do vhodných lokalit. Podle Orla tím ale aktivity ochranářů v případě sýčka obecného nekončí, různá opatření chtějí soustředit především do těch míst, kde se výskyt tohoto ohroženého ptáka potvrdil.