Těžko se pátrá po příčině takové chandry. Jsou jistě na zeměkouli místa, kde by se lidem dalo na podobný kolektivní srdcebol přitakat. Ale v české kotlině? Od roku 1945 tu už dvě lidské generace žijí v míru, bez válečné zkušenosti. Kdy v dějinách se to komu kde podařilo! Nejhorší naší poválečnou zkušeností je bolševická totalita na počátku padesátých let. Na druhé straně jsme v našem koutku země nepoznali hospodářskou krizi s její nezaměstnaností a bídou, jak si ji například užili předkové v třicátých letech.

Vzpomínejme dál, do let nepříliš vzdálených. V té naší nesnadné době u nás došlo k zásadnímu politickému převratu od totality k demokracii, a to bez výstřelu, bez mrtvých. Když jsme tu revoluci chtěli nějak nazvat, museli jsme dokonce sáhnout do terminologie výroby vlasových tkanin. Nesnadná doba přinesla také rozdělení naší jedné republiky na dvě podle národnostního principu, a to opět bez výstřelu, bez mrtvých. Na pozadí událostí balkánských skutečný to zázrak. V nesnadné době rostou u nás hyper- a supermarkety jako prašivky a všechny praskají ve švech tak, že jako jedni z mála v Evropě musíme nakupovat i o nedělích.

Z čeho plyne ten pocit nesnadného času? Možná taky z toho, jak málo u nás váží slova vyřčená lidmi v politice, kteří by je přitom měli vážit úzkostlivě jako zlatý prach. Jaký rozdíl proti světu: italský politik Rocco Buttiglione řekl pohrdavá slova o homosexuálech a ženách před Evropským parlamentem, europoslancům se zvedl adrenalin a italský macho přišel o kariéru evropského komisaře.

To středočeský hejtman Petr Bendl, jenž ve škole prospal hodiny dějepisu, zamíchal do jednoho hrnce národní socialisty a sociální demokraty v Německu, českou policii častuje podle hitlerovského gestapa a - nic. V tomto směru jako bychom to do Evropy měli ještě oklikou před Mongolsko.

Z tohoto úhlu nazíráno, žijeme asi opravdu v nesnadné době. Řekl bych v epoše Bendlově, abych panu hejtmanovi neupřel zásluhy. A nálada z toho ani nemůže být dobrá.

PRÁVO 2. listopadu