Pro politiky ale čas od pátku začal tikat neúprosně: do dvou let totiž musí přesvědčit Evropany - z nichž mnozí budou o ústavě rozhodovat v referendech - k jasnému ANO ve prospěch dokumentu. Pokud jeden stát řekne NE, Unie může zabřednout do krize, jejíž konce míří do nedohledna.

Téma euroústava tak v příštích dvou letech nadělá hodně vrásek všem evropským státníkům. Podpis na páteční smlouvě, k němuž dostali šéfové států či kabinetů stejnou tužku, sotva zaschne, a už budou muset doma vysvětlovat, co to vlastně stvrdili. Nejvíc se asi zapotí britský premiér Blair, který vypíše referendum patrně v březnu 2006. Má sotva dva roky, aby zvrátil současný negativní postoj Britů k psané ústavě, na což nejsou prostě zvyklí.

Pokud by se Evropa nerozšiřovala, nebyla by možná euroústava až tak nutná, rozhodně ne tak rychle. Právě kvůli rozšíření patnáctky na pětadvacítku si unijní praxe řekla o dokument, který by zajistil a zpřesnil její normální fungování.

Současný vývoj v Unii ukázal, že prohlubování integračního procesu nelze zastavit. Evropský parlament se vzepřel autoritativnosti vlád členských států a prosadil změnu návrhu EK. Brusel se tak dostal do nečekaného problému. Euroústava už pro podobné situace vymezuje mantinely, zpřesňuje totiž pravomoci unijních institucí i členských vlád, je pojistkou pro krizové situace a nedopustí žádné zmatené vakuum. Život sám tedy v předstihu ukázal, že takový dokument je v EU potřebný. Právě pro nás jako euronováčky je proto velice důležité, aby ústava vzniklá právě kvůli širší Unii, vstoupila v platnost a umožnila hladký další chod evropské integrace.

Český prezident Václav Klaus, zarytý odpůrce euroústavy, situaci ale vidí jinak. Dokonce proto odmítl jet dokument do Říma podepsat. Což ve mně budí dojem, že své osobní pohnutky, respektive pupeční šňůru k ODS, nadřadil zájmu státu. Ten fungování navržené ústavy rozhodně potřebuje k tomu, aby mohl v rámci rozvíjející se Evropy dohánět,v čem po minulá desetiletí zaostal. A protože pro členství v Unii se jako pro šanci na novou prosperitu vyslovila většina občanů Česka, mám za to, že takový většinový názor si zaslouží respekt hlavy státu.

Horší je, že Klausovo veřejné zatracování euroústavy může mít časem své negativní dopady při možném referendu. Prezident i ODS už nyní vysílají občanům signál: ústavu nepodporujeme, protože přesouvá další důležité pravomoci z úrovně národní na úroveň evropskou. V sázce je podle nich naše suverenita.

Jinou a neméně závažnou věcí ovšem je, že obsah dokumentu - nahlíženo očima občanů - jim zatím téměř nic neříká. To je velké manko politiků. K čemu je euroústava pro lidi skutečně dobrá? Proč je Klausovo strašení ztrátou suverenity jakýmsi preludiem na někdejší mobilizační téma? Jak dlouho se ještě chce exekutiva v nedostatečném vysvětlování významu euroústavy hájit tím, že "jsme v Unii teprve chvíli" a musíme si na její fungování zvyknout? Budoucnost sjednocené Evropy si zasluhuje opravdu širokou debatu. A také osvětu. Ceremonie a velká slova při nich ji nenahradí.