Situace v ODS by se podle některých vysoce postavených straníků mohla zjednodušeně popsat takto: Na jedné straně je skupina, kterou reprezentuje hlavně předseda poslaneckého klubu Vlastimil Tlustý. Ten má pod kontrolou většinu zákonodárců včetně na ně napojených regionálních organizací, které budou vysílat své zástupce na sjezd.

Tlustý se jako jediný z papírových favoritů na předsedu ODS dosud jasně nevyjádřil ke svým ambicím - jeho kolegové Petr Nečas, Jan Zahradil či Pavel Bém v médiích prohlásili, že předsedu Mirka Topolánka téměř jistě neohrozí, protože uprostřed brodu se nepřepřahá. Tlustý v minulosti působil dojmem stranického rebela, když bez předchozího projednání vypálil od boku svůj návrh na rovnou sociální dávku, nedávno v televizi ocitoval anonymní dopis, který měl vnést světlo do kauzy Kořistka, ale podle některých občanských demokratů tím straně ve skutečnosti ublížil.

Nejvýrazněji Tlustý rozčeřil vody v ODS, když v době vládní krize navrhoval takzvanou duhovou koalici všech stran bez KSČM, což bylo v přímém rozporu s dosavadní nesmiřitelnou politikou Topolánkova vedení. Za to jej pak dokonce peskovala výkonná rada.

Podle některých zdrojů z útrob ODS patří k Tlustého spojencům hlavně ti, na něž stále působí magnetické pole někdejší opoziční smlouvy s ČSSD. Mezi poslanci soc. dem. a ODS mají dodnes existovat oboustranně výhodné vztahy, které však nynější uspořádání s nulovou tolerancí ODS vládě nelze dost dobře uplatňovat. Mimochodem v době opoziční smlouvy byl šéfem vlivného rozpočtového výboru právě Tlustý.

Jak známo, k Tlustého příznivcům patří čestný předseda ODS Václav Klaus, pražský primátor Bém - a také dosavadní šéfka stranické centrály Benešová. Ta se stala místopředsedkyní ODS poprvé na sklonku bouřlivého roku 1997. Byla symbolem nové, Klausovi zcela oddané ODS, která se očistila od odpadlíků mířících do vznikající Unie svobody.

Klaus získal po volbách v roce 1998 díky opoziční smlouvě post předsedy Sněmovny. Benešová, která byla v rámci vedení strany Klausovou pravou rukou, stanula v čele Senátu. Hlavní manažerkou se stala ještě v době Klausova šéfování poté, co v roce 2000 neobhájila senátorské křeslo na Benešovsku.

Tato funkce je v ODS velmi významná. Hlavní manažer má pod palcem přerozdělování peněžních toků uvnitř strany a tím i značný vliv na vztah mezi centrem a regiony. Topolánek při svém zvolení mimo jiné slíbil reformu hlavní kanceláře, což se mu, zdá se, nepovedlo.

Druhou pomyslnou skupinu v ODS tvoří hejtmani, kteří se v Klausových dobách cítili opomíjeni, opoziční smlouvu nijak nemilovali a ani nyní se k ničemu podobnému nechtějí vracet - sami totiž dělají v krajích politické obchody hlavně s lidovci. Ve vedení strany hejtmany zastupuje místopředseda a šéf volebního štábu Petr Bendl ze středních Čech, kriticky se na adresu pražské centrály občas přes média ozve moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský. Do této skupiny se dá také počítat řada senátorů.

Uprostřed stojí Topolánek, kterého před dvěma lety hlad regionů po větším vlivu na stranické dění dosadil do předsednické židle. Jako šéf však musí uspokojovat všechny skupiny a podle mnohých se mu toto balancování příliš nedaří. Poslancům se nezavděčí a kraje mají pocit, že je Topolánek v rámci vnitrostranického dění nehájí dostatečně.

Zásadní vliv na Topolánkův osud v čele ODS budou mít právě volby. Strana to přitom nebude mít lehké - obhajuje 8 z 13 hejtmanských křesel. Zejména v Moravskoslezském a Ústeckém kraji jí hrozí pád do opozice za předpokladu, že se po volbách úspěšní soc. dem. a komunisté spojí.

Zmíněné rozpory v ODS umocněné blížícím se sjezdem se zřejmě podepsaly na kampani, v níž je zatím Topolánkova strana jasně válcovaná soc. demokraty, což potvrzují volební preference: ODS rapidně klesají, soc. dem. jde po mnoha měsících nahoru.

Není se co divit, že to u mnohých občanských demokratů vyvolává paniku. Straníci dosud korektně ujišťovali, že předsjezdové spory nechají až na dobu po volbách. Výpověď podaná Benešovou ale svědčí o opaku. Otázkou je, kdo to na sjezdu odskáče.

PRÁVO 26. října