Část médií mu začala tleskat, když v jeho státnickém moudru postřehla odklon od dosavadních tvrdých prohlášení vůči odsunutým Němcům, tudíž cosi jako nečekané smiřování. Někteří komunisté naopak začali mít dojem, že je Klaus předvolební návnadou vysloveně podvedl. Chybějí jim snad v prohlášení slova rozjíždějící diplomatické přestřelky? Není ten Klaus přece jen zakuklený zaprodanec? zní v podtextu takových obav.

Odsun? Tragédie, potěšeně nadepsala MF Dnes svůj komentář k prezidentovi. Vtip je ale v tom, že právě toto Klaus neřekl. "Z dnešního hlediska šlo o činy nepřijatelné," vzkázal Klaus na všechny strany a měl na mysli nacistický teror i následný odsun, ale rozhodně jej nenazval, ani vzdáleně, například hanebností.

Připomněl násilí, tragédie, pocity křivd. To dnes popírá málokdo, byť zmíněný list povýšeně tvrdí: "Zatímco Němci se dodnes za nacismus bičují a snaží se odškodnit jeho oběti, Češi a Moravané pořád nepochopili, že "vražda na Němci" nebyla ani v pětačtyřicátém méně vraždou."

Do dějin ale bohužel patří i to, že odškodnění českých obětí nacismu začalo vynuceně, po sjednání česko-německé deklarace, až se zpožděním desítek let. Šťouralovi může v Klausově textu chybět jakákoli zmínka o dekretech prezidenta Beneše. V nové funkci však v předstihu rakouským novinářům řekl: "Nepatří to do dnešní politiky."

Prezident to zřejmě brzy řekne i na patřičných místech osobně, byť Lidové noviny to považují za "nejfalešnější větu, jakou čerstvý prezident dosud pronesl". V logice své i deklarace Klaus ponechal dějinám jejich příčinnou souvislost. Současně dal najevo, že by neměly zatěžovat současné a budoucí vztahy. K omluvě za dějiny tudíž nenašlápl. Dobové řešení následků války se vskutku nedá opakovat, a ani to nikdo nechystal. Prezident se v tomto ohledu nezachoval překvapivě, ale ani podbízivě.

PRÁVO 17. března