Přestože GM jen v Evropě zaměstnává zhruba 62 tisíc lidí, přestože má velké závody v řadě evropských zemí - od Španělska a Portugalska přes Polsko, Německo, Belgii a Británii až po Švédsko a Rusko (a využívá služeb asi tisíce dodavatelských firem, a to i českých), zájem o stávku byl u nás nevelký.

Pravda, ne tak docela. Čeští internauti se na netu pohádali o kvalitě různých značek automobilů - jimi samými vlastněných - a se zkušeným podnikatelským nadhledem vynesli ortel nad (ne)schopností manažerů evropské divize GM. Naše dodavatelské firmy, tvořící pro GM přístrojové desky, opěrky, směrovky, zámky a kliky se pak ujistily, že mají náhodou "kliku"; valný díl jejich produkce totiž odebírají jiné firmy. Vše v pořádku.

Ale poslední rozruch kolem největší automobilky světa obsahuje důležitější informace.

Předně: celkové ekonomické úspěchy a další plány na rozvoj výroby (mimo jiné i vznětových agregátů) u jakéhokoliv multinacionála neznamenají nic, nejsou-li relativně, ve vztahu k jiným - v zostřené a zostřující se světové konkurenci - dosti velké. A ziskové závody nesmějí držet nad vodou závody ztrátové. V září zaznamenal GM na americkém trhu prudký meziroční růst o více než 20 procent (!). Ale to už není dneska dost. A jsou-li v Evropě značky GM - Saab a zejména Opel - naopak v červených číslech, je třeba je aspoň částečně odříznout, aspoň částečně zlevnit (o půl miliardy eur), zejména v oblasti mzdových nákladů. Roznětkou stávky v Bochumi se stalo rozhodnutí vedení GM vrátit se k místním zeleným číslům brzkým propuštěním 12 tisíc Evropanů, z toho 10 tisíc Němců.

Mimochodem dobrý podnět k zamyšlení pro ty, kteří tvrdí, že dělnictvo už nikdo nechce a že pracovní místa jistí "vzdělanostní společnost" a vysokoškolské diplomy: Američané propustí ze všech profesních kategorií největší procento řídících pracovníků a inženýrů...

A dál: stávka ukázala propojenost výrobního procesu, ekonomiky i politiky. Nejde jen o vysokou dělbu práce a specializaci jednotlivých závodů. Bylo jasné, že bochumští stávkující nedodáním komponent záhy zastaví fabriky GM v belgických Antverpách nebo v německém Rüsselsheimu. Tam - alespoň zpočátku - nebyla k zastavení práce vůle. V nejvyšších patrech politiky ministr zahraniční Joschka Fischer i jeho britský kolega Jack Straw museli ujišťovat svět, že ohlášené propouštění v americké firmě na území SRN není pomstou USA za německou zahraniční politiku (!). A v "dolní" politice prohlásila starostka Bochumi Ottilia Scholzová, že město i celý region zcela podporují stávku.

Zásadní informací o stávkovém "vznětovém agregátu" z Německa je takovéto a ještě mnohem větší znovuzrození solidarity. Byla srozumitelná dvacetitisícová demonstrace v Bochumi, když 30 tisíc lidí v celém regionu z Opelu žije v roli subdodavatelů, ale i holičů, pekařů, hostinských... Ale úterní celoevropský protest 50 tisíc zaměstnanců GM (z celkových 62 tisíc!) proti německému propouštění byl už méně obvyklý jev. A bylo zcela přelomovým, vskutku evropským činem, když v polské filiálce GM v Gliwicích, která "odtučňováním" Němců může jen získat, vlály ze solidarity s nimi vlajky staré - Solidarity!

Niema volnosci bez Solidarnosci - Není svobody bez Solidarity! Kdo si vůbec ještě vzpomene? Natož aby si uvědomil, že v tom dávném skandování znělo i malé "s"... Mezitím se v Německu svatá trojice tamější solidarity - SPD, odbory, zaměstnanci - rozpadla. Stávka v Bochumi byla "divoká". Musela jí být, protože šéfové odborového svazu IG Metal, ministr hospodářství Wolfgang Clement z SPD a manažeři GM hovořili stejnou řečí ekonomické racionality - proti stávce. A tato odborová, stranická a podniková byrokracie, obklopená ochrankou a střežící i mikrofony před dělníky, zvítězila.

Pozorovatelé hlásí, že mezi průzkumem nálad zaměstnanců a výsledkem hlasování, díky němuž se ve středu odpoledne znovu vrátili do práce, je asi týž rozdíl, jaký byl nedávno avizován mezi náladou běloruských voličů a výsledky tamního referenda. Ale v Bochumi spíše ovládla plénum marnost nežli manipulace, vědomí absence institucionálních opor i alternativy. "Já se už nehněvám, já mám strach," řekl jeden z dělníků novinářům poté, co poukázal na výši svých hypoték a počet svých dětí. Oscilace mezi hněvem, strachem a marností je však velmi vznětlivá směs, která vznětový agregát k výbuchu nepotřebuje.

PRÁVO 23. října