Nahlédnutím do materiálů Ústavu zdravotnických informací (ÚZIS) zjistí, že v roce 2003 dosáhl deficit nemocnic 2,4 miliardy při jejich celkovém obratu 78,7 miliardy, tedy zhruba tři procenta. Prakticky stejný deficit byl naposledy v roce 1996, přičemž ve všech následujících letech až do roku 2003 nedosáhl ani jedné miliardy ročně. V prvé polovině letoška se výsledek nemocnic dokonce výrazně zlepšil a je v souhrnu pozitivní. V prvém pololetí 2002 ze 192 nemocnic skončilo 108 s kladným výsledkem, ve stejném období 2003 jen 78 nemocnic ze 186 a v prvém pololetí 2004 má 122 nemocnic kladný výsledek z celkového počtu 181 nemocnic; pozitivní ekonomiku tedy vykazuje 67 procent z nich.

Pokud měla paní senátorka na mysli celý systém zdravotnictví, pak je potřeba říci, že se s deficitem potýká výhradně VZP, přičemž ostatní pojišťovny řadu posledních let trvale vykázaly pozitivní výsledek v souhrnné výši, jež odpovídala ztrátě VZP. K narušení této celkově vyrovnané bilance došlo mírně až v roce 2003 a proces se zrychluje letos, kdy ztráta VZP dosáhne 8-10 miliard, což při odhadovaném obratu celého zdravotnictví 155 miliard činí orientačně pět procent.

Bývalá ředitelka velké nemocnice žije v představě, že mírou efektivity nemocnice je bezpochyby vytváření zisku. Unikl jí fakt, že všechny zdravotnické výkony jsou kalkulovány jako prostá nákladová cena bez jakéhokoliv zisku, leckdy dokonce jako cena, jež nepokryje ani náklady. Tudíž vytvářím-li zisk, šetřím na nákladech, které však i vyhláška ministerstva zdravotnictví - seznam výkonů - považuje za nezbytné pro poskytnutí kvalitní péče o pacienta. A když neposkytnete vše, co výkon tvoří, pak je právo pojišťoven výkon vůbec neproplatit, neboť pacient je vlastně ošizen. Efektivita nemocnic není nikde na světě hodnocená podle míry zisku, ale podle toho, jak kvalitně a rychle dokáže léčit za finance od státu či pojišťoven.

Nechci být ironický, ale v době, kdy Motol vedla paní senátorka, byl podle jejích dnešních parametrů hodně neefektivní. Mýlí se, když tvrdí, že třeba úspěch soukromé a velmi kvalitní nemocnice Třinec-Podlesí není založen na výhradním poskytování lukrativních výkonů. I majitelé tohoto zařízení se nikterak netají, že jej provozují jako úzce specializované invazivní a chirurgické kardiologické pracoviště, když zrovna tato oblast je jednou z nejlukrativnějších.

Navíc pojišťovny přistupují leckdy jinak k regulaci počtu výkonů státních zařízení a soukromých klinik, přičemž mnohá prosperující privátní zařízení mají výjimky. Kupříkladu když si novou angiolinku pořídí státní nemocnice, není jí roční limit většinou navýšen, ale soukromému zařízení o pár kilometrů dál se klidně zaplatí prakticky vše, co udělá nad limit. Dvojí metr je mnohde odpovědný za "ekonomický" zázrak soukromé kliniky proti stejnému státnímu zařízení.

Paní senátorka uvádí, že se privatizací vlastně nic neděje, že zůstává síť státních nemocnic. Nevím, jak na to přišla. Pokud něco zůstane, tak pouze fakultní nemocnice ve velkých městech, všechny ostatní patří krajům a ty je chtějí plošně privatizovat. Žádná síť státních nemocnic už dnes neexistuje, a pokud se něco nestane, tak nebude ani síť nemocnic krajských.

ČLK není proti soukromým nemocnicím, ale vnímáme je jako doplněk neziskové veřejné sítě lůžkových zařízení, který může sehrát i významnou roli konkurenčního prostředí. Trvám však na tvrzení, že plošná privatizace nemocnic je ve světě ojedinělým experimentem, který je vážnou hrozbou pro pacienty i zdravotníky.

Autor je prezident České lékařské komory

PRÁVO 20. října