Vítězství lidoveckého kandidáta na jihu Moravy je sice úspěchem vládní koalice, nikoli však úspěchem ČSSD. Její kandidát tam beznadějně propadl hned v prvním kole.

Porážky však mívají svoji kvalitu. Zhruba před rokem v Brně prohrála někdejší ministryně zdravotnictví Součková (ČSSD) senátní volby zcela nedůstojně. Naproti tomu Erazim Kohák, kandidát ČSSD v Praze 4, získal o víkendu takové procento hlasů, které se dosud žádnému sociálnědemokratickému kandidátu v této pravicové baště získat nepodařilo. Je to o osobnostech, řečeno češtinou českých politiků. Sotva na tom něco změní souboj produkčních Janečka (ve službách ČSSD) či Novotného (ve službách ODS) a předvolební trdlování jejich zpěváckých a bavičských kohort.

Erazim Kohák si možná uškodil dvěma výroky, občansky sice statečnými, politicky však netaktickými. První: nehledám podporu ani nalevo, ani napravo, prostě předkládám svůj program. Druhý: raději bych prohrál při šedesátiprocentní účasti, než vyhrál při účasti patnáctiprocentní. Voliči mu promptně vyhověli. Patnáctiprocentní voličská účast v Praze 4 znamená, že vyhrál kandidát, jehož volilo asi osm procent oprávněných voličů. Sláva vítězi!

Kouzlo se dostavilo, byť kouzlo nechtěného. V nedělních televizních diskusích (Gross versus Grebeníček v ČT, Kalousek versus Tlustý na Nově) zafungoval jako nejpřesvědčivější protikoaliční krtek koaliční politik, předseda lidovců Kalousek. Místy to vypadalo, že mezi ním a opozičním Tlustým vládne harmonie, česky soulad. Na Kalouskových námitkách proti skokovému zvýšení platů policistů je hodně pravdy, avšak jeho argument, že na tom vydělají především ti policisté, kteří sloužili už před listopadem, je z rodu argumentů trapných. Zloději, podvodníci a vrazi přece existují za každého režimu a za každého režimu je musí policie pronásledovat.

Rozkošné bylo dvojnásobné Kalouskovo přeřeknutí, když nazval Mirka Topolánka předsedou vládní strany. Řekl bych, že přeřeknutí freudovské. Slováci na to mají přísloví: čo sa babe prisnilo, to se jej aj zachcelo. Že by tak? Nakonec komu čest, tomu čest, pastýřovi troubu - oceňuji závěrečná slova předsedy KSČM Grebeníčka k tzv.aféře Kořistka: Ta trapná hádka mezi státními zástupci musí přestat, protože je nebezpečná. Aféra by možná dávno skončila, kdyby si všechny zúčastněné strany uvědomily, že nikomu neuškodí a nikomu neprospěje.

Chápu však i vyšetřovatele, kterým se nechce podruhé spolknout hada a uvěřit na existenci nějakých nových Sinhů, Bácsů a Pepů z Hongkongu, což museli učinit před šesti lety při vyšetřování nejasného financování ODS. Za těchto okolností mi patnáctiprocentní volební účast připadá ještě vysoká.

PRÁVO 18. října